Tenhle textík sem dávám s bolavým srdcem.

Je totiž o báječným bajkerovi, kámošovi, který se bohužel před nějakou dobou  nevrátil z jedné skály, kterou zdolával.

Rades, díky za všechno. Za bloudění v neznámých terénech, podporu v závodění, v životě… a hlavně za srandu co jsme spolu zažili. Tak čau do bajkerskýho ráje a sorry za ten článek, ale já to musel prásknout.

Tak jak mě Rades v roce 2004 “mučil“ …

„Jsi blázen, do toho počasí přece nepojedeš!!“ , křičí něžné pohlaví. „Každý rok na Štědrý den jezdím a letos to nebude jinak“, probleskne mi hlavou. Někdy jsou prostě naše polovičky umanutější, ještě víc než obvykle. Snad od narození každý rok na Štědrý den vyrážíme na vrchol zvaný Tři kameny. Přece nebude letos ona vyjímka, potvrzující pravidlo.

„Jestli do toho nečasu pojedeš, zapomeň na to, že tě budu zase měsíc obskakovat, chystat slepičí vývar, loupat pomeranče…..bla bla bla. Tak jsem se loni trochu nachladil, no. „Vezmi si aspoň tu pořádnou bundu!“ Jo, to určitě.., je těžká a ještě mi překryje můj úžasný zimní dres, který jsem dostal den před oficiálním rozbalování dárků. Smutné oči a stěžování si, že letos určitě umrznu o tradiční vyjížďce prostě opět zabrali. A nebo čerstvě uzavřené životní pojištění s platností až od 1.ledna?

Do vášnivého rozhovoru o některých umanutých jedincích, je slyšet pípnutí smsky: Honza: „Přijedu o půl hodiny později, musel jsem ještě odházet sníh“. Výmluva, jako každý rok vyčkává na ten správný okamžik, kdy nebude přistižen na odchodu. „Tatínku, neodcházej my tě potřebujeme!“ ozývají se dětské hlásky od sousedů. Vypadá to, že i letos pojedeme kompletní. Zvonek. „Zdar, nechám si u tebe bundu“. Je vedro jak prase. „Jasný“, vždyť teploměr ukazuje nulu. Rychle poslední zbytky oděvu, odhození deky z bajku a můžeme vyrazit. Jsme kompletní.

Posilnění z předchozího dne sledováním všech dílů North Shoru a možná stále i punčem, vydáváme se na švih. „Proboha, na čem to jedeš?“ No, na čem … přece nebudu dávat na takovou srandu akci závodní pláště. Ojetiny stačí. Tradiční diskuze na téma nahuštění a už je tady začátek kopce. Teď pojedeme tři sta metrů do vrchu! Sakra, všichni víme, co nás čeká a přesto to musí někdo připomenout. V létě to máme za necelou hodinu na pohodu. Sluníčko vykukuje z poza mraků, větřík příjemně pofukuje, ten život je prostě nádherný. Cesta je prohrnutá, jen kola sem tam proklouznou na ukrytém ledu, vždyť je přece zima. „Já se na to…“ ozývá se hlas z houští, pod cestou. Humor musí být, zvlášť když padá ten druhý. Kilometry ubíhají, cesta se klikatí a čas běží. Koho by napadlo, jak rychle se smráká. „Bude brzo tma, dáme to zkratkou“, zavelí rázně Rades. Nikdo nic nenamítá, je profesionální voják.

Po půl hodině, už pokorněji špitne, jestli jsme neměli odbočit na té křižovatce doprava. To už jízda v sedle bajků je nemožná, a tak tlačíme své stroje za všude přítomného sněhu, hnusného větru a bůh ví kde schovaného oskara do pomyslného vrchu. Dokud nevyjedeme nahoru, nevrátíme se. Jsme tvrdí bajkeři. Po třech hodinách marného boje s čerstvě napadaným sněhem, mlhou a silným větrem si dovolím špitnout, že mám žízeň. „Ty nemáš nic na pití?“ pohrdavě mě sjíždějí oči všech, do té doby, než si uvědomí, že jsou na tom stejně. „Ohřejte si v rukách kousek sněhu a spolkněte to“, zní rada armády. Raději polykám pot, který nestačil zmrznout na tváři. Je slaný, tak aspoň nechytnu křeče. Na hranici mdloby zavelím: „A teď se pojede podle mě.“ Po půl hodině se nachazíme na vrcholu. Jiném vrcholu. Pozitivní je, že ještě o 100 metrů vyšším. Za střídání pádů a několikametrové jízdy v závějích sněhu se ocitáme na vytoužených Třech kamenech.

Snad opojeni vítězstvím nad horami a smrtí, se v okamžiku rozhodujeme nesjet na prohrnutou asfaltovou silnici, ale vydáváme se zpět do terénu, kam patříme. Vždyť pojedeme po svých stopách, a navíc z kopce dolů… Ne, teorie nám nějak nejde. Silný vítr a sníh naše stopy zavál. V dáli vidíme světla města, a tak nemůžeme zabloudit. Můžeme. Ale přece jen nalézáme cestu, po které jsme měli původně přijet.

Za slabého svitu měsíce a hvězd, tedy po pouhých ani ne šesti hodinách se nacházíme před svými domovy. „Proboha, kde jste?“ slyšíme už v dáli trochu rozzlobený křik. No, spíše pořádný histerák. Nechápeme, proč ten povyk. Jaká policie, jaký vrtulník s termovizí? Tak zase za rok. Jo, za rok. A co kdybychom na Nový rok to zkusili vyjet z druhý strany? Co ale dáme zítra? Kde mám Paralen…

“Chci svýho miláška!“, říká nejen postava z filmu Pán prstenů, ale asi každý milovník cyklistiky, hned ráno po promnutí očí.
Drahým polovičkám, které s námi vydržely až do těchto dnů, je naprosto jasné, že v tu chvíli se poženeme oblékat, začneme měřit tlak, namažeme sebe i ty části kola, které po tom volají, zkrátka uděláme ještě pár rituálů, které nás posunou k jednomu cíli. Konečně už vyjet ven )
My jsme také vyjeli, ale nejprve autem, abychom záhy “po pár kilometrech“ zjistili, že se tretry spokojeně suší doma na radiátoru. Stane se. Jistě tak všichni, včetně rodiny uznají, že koupit nové tretry bylo naprostou nutností )
Rozhodnutí na jaký kopec pojedeme bylo velmi jednoduché. První a velmi zásadní důvod byl ten, že se pojede do míst kde neběhá moc srnek.
Právě při poslední cestě za jedním z našich krásných kopců, došlo k setkání s touto zvěří. Následný tlak nohy na brzdu a zledovatělá vozovka dokázali udělat naprosto ideální podmínky pro dvojté salto s jedním vrutem do pole ) Srnčí nebylo, zato hody zažili servismani.
Druhý důvod bylo pozvání na pořádnou zimní bajk pařbu. Aby to nevypadalo, že žijeme jen kolem, dobrým mokem, jídlem, zpěvem a další záležitostí která se může zdělit až po dvaadvacáté hodině, podotýkám že hlavní motivací bylo vidět George. Šíleného ridera, který závodí do vrchu. Protože je lenivý, tak do vrchu to dává jako autoveterán a z kopce jako blázen )
Vydali jsme se pokořit automobilovou trať Ecce Homo, která je ve Šternberku. Tohle město najdeme na úpatí Nízkého Jeseníku, šestnáct kilometrů od Olomouce.

Vzniklo z osady pod hradem stejného jména. Místních je skoro 14 500 průměrného věku 36,8 roku.
Cyklisty zde mají rádi, chtějí z nich mít dobré kamarády. A tak nám skládání našich bajků trvalo trochu déle než obvykle. Zdejší lid se totiž neostýchá a je-li někdo zvědav, zeptá se: „Kam vyrážíte?“
Na trať závodu Ecce Homo, který má už stoletou tradici.
Její název je dost originální. Překlad z latiny zní “Ejhle člověk“ Pojmenování je prý podle dvou sousoší Ježíše Krista. Jedno stojí pod kopcem a jedno na vrcholu stoupání. Původní význam Ecce Homo je biblický výrok Piláta u ukřižovaného Krista. Kopec má však více legend, jak ke svému názvu přišel. A jedna je lepší jak druhá.

Dojet vysoko a rychle, to není jen častá motivace cyklistů, ale i automobilových závodníků. Stejně jako oni, i my jsme se postavili na start, který je na okraji města při výjezdu směrem na Opavu na silnici č. I/46.
Nemusíte se bát, že by jste místo startu nenalezli. Poutače, ukazatele i cyklo šipky jsou na každém kroku a ukazují jedním směrem )
Začínáme ve výšce 302 m n.m. Průměrné stoupání “autaři“ klasifikují hodnotou 3,9 % a šířka trati je minimálně sedm metrů.
Rozhodně bych nad tímto číslem “neohrnoval“ nos, protože některá místa tratě si obzvlášť v zimě pěkně prožijete.
Přibližně na třetím kilometru se dostáváme do výšky 426 m n.m. a projíždíme nebezpečnou Sojkovu zatáčku, která je pojmenována po statečném a vynikajícím závodníkovy.
Od čtvrtého do pátého kilometru nás čeká Lipinský oblouk, to už se ale dostáváme do výšky 500 m n.m.
Po šestém kilometru stoupání nás čeká ještě Nová zatáčka a po 7,8 km jízdy do kopce,
ve výšce 609 m n.m. jsme v cíli.
Na jeho konci nebyly rozvášněné faninky, roztleskávačky a další roštěnky, ale pěkně ostrý vítr a sníh, který v okolí uzavíral vozovky. Možná, ale až zde pojedete vy, bude vše jinak )
Ecce Homo sice není žádný “obrovitý“ kopec, jehož výjezd by vzbuzoval obdiv a ovace, ale v těchto zimních dnech rozhodně zahřeje )

Základní údaje:

Délka:                      7,8 km
Průměrné stoupání:   3,9 %
Max. stoupání:          8,0 %
Pravděpodobné převody: 39/15 – 39/25
Doba výjezdu: v zimě delší, než v létě ).
Vhodné pro kola: silniční, crossová, horská /v zimě jen horská/
Nebezpečí defektu: jako na každé jiné vozovce v České republice
Hospoda: musíte k nim sjet opět do města, kde jich pár dobrých je )

Vítek Šoukal

Podzimní a zimní čas bývá většinou obdobím, kdy se velmi často zasníme a zavzpomínáme na sluncem zalité listnaté údolí, na parádní singletracky a skvělé švihy. Když z toho snu procitneme, uvidíme za oknem závěje sněhu, nebo rozježděnou břečku. A tak do ní můžeme vyrazit, a nebo ještě na chvíli přimhouřit oči a v duchu vyjet třeba na Šerák. Právě o Šeráku jsem před nějakou dobou psal pro cyklistický čtrnáctideník Cykloservis.

Den se dnem se sešel a jaro se nás konečně opět začalo ptát, co jsme dělali v ročním období, které v našich končinách k cyklistice zrovna hřejivé není.
To jsou ale… /pííííííííp/ otázky. “Co bychom dělali?“ Makali jsme na sobě!
Vždyť většina našich těl, obzvláště v dresech, zřetelně vypovídá o náležitém tréninku.
Jasnou jedničkou se stala v zimě soutěž: “O nejlepší čas na trati lednička – pohovka.“ Do našich srdcí a hlav se také vryl orienťák: “Kudy z kalby domů.“
Posilněni těmito tvrdými nároky na naše těla a po shlédnutí dvd jednoho bajkera z krajiny North Shore, jak v případě defektu jet po jednom kole, se jako pachatel, vracíme na místo činu.
Jeseníky jsou ráj nejen ochranářů, ale i bikerů. Západní hranice Chráněné krajinné oblasti je tvořena masívem Šerák. Mnozí nás sice po vyřčení slov: “Jedeme na Šerák“ nařkli, že opět míříme na zlatavý mok, ale opak byl pravdou.

Po překonání Červenohorského sedla, které máme už pokořeno, jedeme dále po silnici, která vede do Jeseníku. Ale až tam nedojedeme. Kousek za obcí Bělá pod Pradědem zastavujeme v Dolním Domašově, před restaurací U Cimbury. Ta se nachází u silnice po levé straně ve směru jízdy.
Na tomto místě máte už vyhráno. Nelze se již ztratit. Teoreticky. Ale je pravdou, že ani my jsme “nesešli“, natož “nesjeli“ z cesty k vysněnému vrchu Šerák, který se nachází v nadmořské výšce 1350 m n.m.
Vyjíždíme od zmiňované restaurace U Cimbury. Dýchání ve výšce 423 m n.m. je bezproblémové.
Začínáme nejprve po asfaltové silnici, která postupně přechází v penetraci, štěrkovou cestu a na konci jízdy vás čeká pořádný kamenitý stoupák. Zde už dech dochází.

Zabloudit skutečně není kde, držíte-li se pravidla, že cesta vpravo je vždy ta správná. Tedy, příznivci jisté politické strany budou mít z tohoto stoupání obzvláště velkou radost. Ostatní, nebudou-li souhlasit, se mohou ujistit pohledem na ukazatele pro běžkaře.
Výjezd je to velmi vydařený. Koupete se jak “ve svém potu“, tak v pramenech, které nejen lemují cestu.
Po 8,5 km jsme odměněni pohledem do překrásné jesenické krajiny. A také na chatu Šerák, kde se výborně najíte a napijete.
Cesta z kopce dolů, by měla být teoreticky rychlejší, nicméně připravte se na možnost defektu. Rychlou pomocí je pochopitelně nová duše, která ovšem ve svém sváru vzduch neudrží a tak lepíme. Popojedeme a máme další defekt. Jediný hřebík na této cestě a byl tam. A tak znovu lepíme.
A co se stane, když cholerik pumpuje kolo? Ano, ventilek…

Základní údaje:

Délka: 8,5 km
Průměrné stoupání: 7,0 %
Max. stoupání: 16,0 %
Pravděpodobné převody: vzhledem k terénu, co technika dovolí
Doba výjezdu: v/po zimě delší, než v létě ).
Vhodné pro kola: horská
Nebezpečí defektu: když má někdo “svůj den“, tak pro některé značné
Hospoda: Šerák )

Vítek Šoukal

Jako zapřisáhlému „antibajkerovi“ mi tato kovovogumová ošklivost vůbec nedává smysl.

A v podstatě tak uráží moji existenci nejen coby estéta, ale také coby přemýšlivého jedince, který se snaží vyrovnat se všemi podobami světa, tedy i té s řidítky a šlauškem.

Přes všechny zjevné nedostatky kola (nemá motor, v klidném stavu bez opory padá či polyká naše těžce a hlavně draze nasbírané kalorie) propadá cyklománii stále víc lidí. Ti se pak odlučují od rodin a kamarádů, aby sami, případně v kolektivu podobných nesvéprávných bláznů, vyráželi po asfaltových a jiných trasách do daleka.

Drtí přitom vzácné ekosystémy, pletou se do cesty pokojným řidičům a svým sípotem obtěžují odpočívající důchodce. Do svých bicyklů investují nemalé jmění, zatímco jejich děti pláčou hlady. A hlavně odmítají platit za benzín, a podílet se tak na výnosech ze spotřební daně, jež slouží nám všem. K tomu se zdá, že jim to vůbec nevadí.

Nebezpečí, které znamenají pro společnost, je nepopiratelné, přesto je s těmito šílenci třeba zacházet odlišně, než s jinými asociály. Stačí se na ně jen podívat, prohlédnout si jejich větrem a hmyzem zbičované tváře, lehce hysterický výraz při pohledu na cokoliv kulatého a vytetovaný cyklistický řetěz na levém lýtku. I ten největší nelida potom pochopí, že tady jde o něco vážnějšího než pouhou sociální deviaci.

Ti lidé jsou nemocní strašlivou chorobou, odpornou závislostí, nechutnou úchylkou a zvonkem na mozku. Je třeba na ně proto brát maximální ohledy, neboť jejich postižení je neodvolatelné. Trpí už jenom tím, že si svou nepříčetnost sami uvědomují. To samo o sobě musí být strašný pocit.

Tak je vezměte za ručku a pošeptejte jim do ouška, že kolo stojí nade všemi stvořeními světa, protože na rozdíl od mnoha jiných bytostí má hned dvě dobré duše.

Michal Merenda

S přibývajícími chladnými dny se zkracuje doba kterou strávíme v sedle kola.

Na řadu se tak hlásí další sporty, které cyklistům jistě prospějí. Milan Kutlík, redaktor Cyklomania.com nám doporučí první z nich – plavání.

Proč bychom měli plavat, čemu to prospěje a co tím získáme se dočtete v dalších řádcích.

Plávanie je vhodná aktivita, ak sa chcete udržať fit po celý rok. Umožňuje rozvoj svalovej vytrvalosti i celkovej kondície. Zabezpečuje rozvoj celého tela a precvičíte ním veľké svalové skupiny aj svaly, o ktorých ste vôbec netušili. Je to šport s minimálnou záťažou pre kĺby a ideálna činnosť na redukciu telesnej hmotnosti.

Aby bolo plávanie efektívne, musí byť pravidelné a musí byť vykonávané istou intenzitou. Pre kondičné plávanie sú charakteristické dlhé vzdialenosti v časovom rozpätí 20-60 minút v rovnomernom tempe. Potrebná týždenná frekvencia plávania predstavuje aspoň tri fázy zaťaženia, čím sa dá udržať dostatočná aeróbna vytrvalosť. Pri štyroch tréningoch týždenne možno dokonca podstatne zlepšiť kondíciu.

Voda kladie 700 krát väčší odpor ako vzduch, preto je dôležité ovládať plavecký štýl. Navyše je potrebné naučiť sa správne dýchať, keďže nádych je prispôsobený záberu. Častou chybou je, ak si obľúbite jeden plavecký štýl, ktorý je potom uprednostňovaný na úkor iných. Ich vzájomným striedaním je zabezpečené kompletné precvičenie celého tela. Chybou tiež býva, ak je najväčšia záťaž ponechaná na ramenách, pažiach a na prácu nôh sa potom zabúda.

Prsia sú najstarší a najobľúbenejší plavecký štýl. Práca paží sa pravidelne strieda s prácou nôh. Po dokončení prsiarskeho kopu nastáva krátka prestávka, po ktorej nasleduje záber pažami. Pred dokončením záberu rukami sa nohy už krčia – vykonávajú prípravnú fázu.
Tento pohyb by mal byť asi 3 krát pomalší ako pri prsiarskom kope. Častou chybou býva strihanie nohami. Dráha záberu pažami je v tvare srdca resp. opisuje písmeno “ S “.
Netreba sa uspokojiť, ak ste tento štýl už zvládli. Ostatné si pýtajú o niečo viac tréningu ale výsledok stojí za to.

Kraul je najrýchlejší spôsob. Telo je v horizontálnej polohe, kladie najmenší odpor. Každé ďalšie pohyby mimo os tela, sú rušivé. Častou chybou býva príliš hlboko ponorená hlava a nohy vysoko na hladine, kedy sa výrazne znižuje ich záber. Na to, aby mohol plavec zaberať striedavo pažami, dochádza aj k vytáčaniu trupu do strán okolo pozdĺžnej osi.
Kraulový kop vychádza z bedrového kĺbu cez stehno a postupne ako sa noha vystiera, sa prenáša na predkolenie a priehlavok. Kop je dokončený vystretou nohou. Prácu paží možno rozdeliť na dve fázy. Fáza prenášania ruky nad hladinou a fáza záberu pod vodou. Paže sú hlavnou hnacou silou. Najprv ide von z vody lakeť pokrčenej ruky, nad hladinou sa ruka vystiera a prenáša dopredu. Táto fáza sa končí ponorením dlane do vody a vystrením ruky, následne začína záber druhou rukou. Častou chybou býva, prenášanie paže nad hladinou bokom – mimo pozdĺžnej osi tela.

Pri znaku dochádza rovnako ako u kraula k striedavej práci paží. Plavec leží na chrbte, nohy vykonávajú kraulový kop. Práca paží je stála a cyklická. Pohyb začína vystretá ruka, ktorá je takto prenášaná nad hladinou. Ruka vstupuje do vody malíčkovou hranou (dlaňou od tela), čo umožní ľahšie “zarezanie sa“ ruky do vody. Po jej ponorení dochádza ku krčeniu v lakti.

Motýlik (delfín) by som sa nepokúšal napodobňovať bez odborného dohľadu trénera. Jedná sa o najmladší štýl, ktorý sa vyvinul z iného plaveckého štýlu – z Pŕs. Pravidlá vymedzujú, že všetky pohyby nôh, tak ako aj rúk, musia byť vykonávané súčasne. Inak sa jedná o rovnaké pohyby ako u Kraula.

Takže plavecké okuliare, kto chce aj plávky a šup do bazéna. Teória bude dávať konečne zmysel a nezabudnite sa hecovať. Ako dobrá pomôcka poslúži plavecká doska, s ktorou precvičíte samostatne nohy (kraulový alebo prsiarsky kop), alebo paže a ramená (doska medzi kolená a plávať Kraula).
Tak kto dá 200m pod 2 minúty ako prvý? ?

Milan Kutlík /redaktor Cyklomania.com/ nás navnadil na „bazénové hrátky“. Doufejme, že redakce Cyklomania.com se po vyzkoušení v praxi shledá v kompletní sestavě

Řeč byla o cyklistice v Olomouckém kraji. Ke sledování zde: zajimavosti z regionu

Na počátku byl Lukáš. Někdo by to možná označil za omyl, jiný by mě možná i vypískal jak Dáša Havlová při volbě prezidenta. V našem případě ale skutečně na počátku Lukáš byl. Přečtěte si, jak vše začalo na Cyklomania.com ZDE

Stejně jako Adam našel Evu, Eva časem Vaška, také Lukáš zatoužil po někom, s kým by zažíval smích po vyhraném závodu, vztek po pádu ve sjezdu, nebo zoufalství během foukání bezdušovky duopístkou. Protože seznamky nezafungovaly a na závodech přišel akorát k silničnímu lišeji, obrátil se na Cyklomania.com se svým problémem a zajímavým tématem. A protože jsme kluci a holky stateční, nebojíme se ničeho, odhodlali jsme se Lukymu pomoci.

V současné chvíli čeká na Lukáše fronta ctitelů tak dlouhá, jako je fronta důchodců před hypermarketem při slevách kuřat.
Držíme palce, ať si vybere správně a prožije krásnou rodinnou atmosféru třeba během hádek, čí je který dres, komu patří prodlužováky, nebo proč tím ionťákem je pokapaná celá kuchyň.

Lukáš nám ukázal ale také spoustu nových věcí a možností. Všechna dvě pohlaví se mají chuť seznamovat. Zjišťují ovšem, že najít toho pravého nebo tu pravou není až tak lehké. A to ať hledá holka – kluka, kluk – holku, holka – holku, nebo kluk – kluka.

Někteří z vás hledají parťáka na kolo, jiní rovnou svou drahou polovičku. Příběhů o vašem seznamování, nešťastných láskách, hezkých chvilkách je mnoho. Vydaly by na rozjetí nových stránek.

Například seznámení Martiny s Petrem, během závodu Silesia 2008 byl excelentní. Hodit po dívce prasklou duši a říci: “Tak vypadá i má duše bez Tebe lásko“, je jeden z mistrovských kousků. Předpokládám, že mě by duše přistála na hlavě se slovy: “Tak si ji zalep“. Petr to ale evidentně uměl uhrát. K tomu velká gratulace a mnoho šťastných společných let do budoucna.

Byla by škoda nevyužít tuto dobře nastartovanou šanci pro mnohé z vás. Protože nám na vás záleží a protože máme šikovného Ivoše, /Ferda mravenec s Pytlíkem by se od něj mohli učit/chystáme pro vás velké překvapení.

Naším prvním Vánočním dárkem pro vás bude….

Možnost seznámit se s kýmkoliv jen budete chtít. Napsat si vzkaz. Nezávazně poklábosit a potom si dát třeba sraz někde na kole. A to není vše…

Už brzy to přijde. Checkujte náše stránky. Do Vánoc vás čeká spousta překvapení.

Vítek Šoukal

Do Cyklomania.com nám přišel e-mail od zoufalého Lukáše.

Je před Vánoci a tak by je nechtěl strávit sám. Hledá svou cyklistickou polovičku. Nejprve jsme si mysleli, že hlavně kvůli tomu aby mu někdo nadělil třeba náhradní cyklistické díly. Ale opak je pravdou. Chybí mu láska. A proč se obrátil na nás? Protože v seznamkách nenašel nikoho, kdo by s ním chtěl jezdit na závody, nebo trénovat. A tak na to jde od lesa. Tedy od bikerů.

A protože Cyklomania.com píše vše o kole a hlavně o lidech na kole a navíc rádi pomáháme, vydáváme se do námi neprozkoumaného terénu. Jdeme lovit, tedy hledat pro Lukáše … cyklistu – partnera.

Nejprve jsme si ověřili, zdali nemá zájem spíše o partnerku – cyklistku. Těch máme pár skladem. S radostí bychom mu dohodili některou z našich kamarádek bikerek a silničářek, protože také ony mají problém najít toho pravého.

Ono, kdo z většiny chlapů je ochoten vyrazit na kole na sníh a pilovat tam techniku. Obzvlášť když na náměstí je dobrý horký punč, v televizi fotbal a všude kolem zevlující místní roštěnky. Ty sice na kole snad ani nikdy neseděly, ale jsou to taky baby. A navíc vás neztrapní předjížděním v kopcích.

Jo bikerky to mají s hledáním také někdy těžké.
Nicméně naše kamarádky nás o pomoc nepožádaly, což jim nemáme za zlé.

I když na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlíme…

Jo.. jsou “věci mezi nebem a zemí“. IT by možná napsal, jsou “věci mezi klávesnicí a židlí“. My se ale budeme spíše držet našeho rčení, jsou “věci mezi šlapkami a sedlem“. Pro odbornější šťouraly přeloženo na “věci mezi pedály a sedlem“. I když, jste-li příznivci “espédéček“…

Bylo dřív vejce anebo slepice. Zajímá vás toto téma? Tak o něm se bohužel v následujících řádcích nedočtete.

My se nejprve ze slušnosti začervenáme. Ani nevíme proč. Asi jen tak ze slušnosti a ze zvyku. A jdeme na Lukáše.
Přece nemůže být složité mu najít chlapa, který závodí. Ten po seznámení vzplane láskou k Lukymu a do Vánoc budou tvořit šťastný závodní pár. Tak to viděla naše Markétka.

Podívejte se na ní v kontaktech na Cyklomania.com
Líbí se vám? To je dobře! Je zadaná…
Zpět k Lukášovi.

Ono pomoci je hezká věc, ale jak na to. Máme přijít třeba k obchodnímu partnerovi, který sice nosí pásek DG, obočí má vytrhané, sem tam přihodí růžové tričenko a na nohách místo kvalitní obuvi má nějakou bílou potvoru vytvarovanou do špičky, kterou zlikvidujete i bezdušovku… a říci mu, hele nechceš pod stromek Lukáše? To by asi nebylo to pravé ořechové. Navíc se proslýchá, že má doma ženu a dvě děti. Tedy tudy naše cesta nevede.

A tak jsme se rozhodli řešit Lukáše veřejně, přes Cyklomania.com
Mohli jsme vytvořit pořad typu – Chcete mě? Možná bychom přemluvili i Kubišovou, nebo Srstku, který by ho moderoval. Ale my jsme řekli: Ne! Zeptáme se nejprve vás. Máme zavést seznamku? Jste osamělý cyklista, který hledá někoho pro život, nebo jen tak na ježdění? Jste cyklistka, která o toho pravého nikde nezakopne? Najde se pro Lukáše nějaký jiný sporťák? Gay cyklista-závodník?
To je otázka, která také stále visí ve vzduchu.
Cyklomania.com volala na všechny strany. Mailovali jsme, smskovali, sem tam jsme byli posláni do … Prostě tam, kde je tma. Ale i tmu může rozříznout světlo naděje. Vždyť naděje umírá jako poslední.

A hlavně, opět pomohly naše kamarádky. Posílají Lukášovy maily, domlouvají se s ním na Vánoční party, po tréninku mu masírují … nohy… tak mě napadá… . Lukáš už dva dny nepsal. Hledá snad ještě bikera na tréninky a závody…?

Lukášova odpověď je: ANO. Naše odpověď: Najít co nejrychleji, protože se cítíme být zanedbáni. Holky mají oči a nápomocné ruce jen pro něj a my se pak musíme večer masírovat sami.

Po tréninku.

A tak pátráme, hledáme, informujeme se a věříme, že to do Vánoc stihneme.
Jak celá tahle akce asi dopadne….
Jak dopadne příběh psaný životem, záleží také na vás. Jsme zvědaví na vaše postřehy, náměty, věcné i nevěcné připomínky, snad i vulgarismy? Ty si věřím necháte pro jiné…
Hezkého Mikuláše, parádní zážitky s kolem a držte palce, ať se náš příběh netáhne jako argentinská telenovela, nebo novácká Ulice. My chceme pravý, nefalšovaný, americký …
Někteří možná právě teď čekají, že napíši namísto teček slovo – radar, zelení možná slova – pád na burze, konec globalismu, …

Ale ta správná slova jsou: happy end. Třeba náš příběh jednou natočí i Hollywood.
A my se na něj potom budeme hromadně vydávat do multikin za peníze, vydělané po těžkém dnu v práci.

Ale ještě před tím musíme splnit sen jednomu z nás.

Vítek Šoukal

Navíc příští rok slaví Giro sté narozeniny. Výhra na něm by byla tedy o to krásnější. Uvidíme, zdali se doopravdy devátého května ukáže Lance na jeho startu. Zatím to má v plánu.

O dva měsíce později by se měl Armstrong pokusit získat osmé vítězství na tour de France.

Jak jste již mohli na www.cyklomania.com číst, Lance Armstrong oznámil návrat v září. Jako první bude startovat v Australii na Down Under.

Další novinky o Lanci Armstrongovi najdete na těchto stránkách – Cyklomania.com v rubrice silniční cyklistika.

Vítek Šoukal

Jaké byly Tvé sportovní začátky? Od kdy se věnuješ cyklistice?

Začínala jsem na základní škole házenou, u které jsem ale vydržela jen rok. V sedmé třídě mě můj bratr Michal řekl o náborovém závodě, tak jsem si řekla proč to nezkusit. Kolo jsem měla, tak jsem do toho šla. A ono mě to chytlo. V té době byla v Uničově i super parta závodníků, jako je třeba Tomáš Konečný, Honza Hruška a mnoho dalších. Bratr /Michal Frantík/ potom skončil, ale já vydržela. On je nyní vynikající maser, který mě moc pomáhá, za což mu děkuji.

Měla si za tu dobu někdy chuť seknout s cyklistikou?

Neměla bych to asi říkat nahlas, ale mnohokrát. Hodně mi ale pomohlo mateřství. Před ním jsem se už cítila z cyklistiky velmi unavená. Chtělo si to od ní prostě odpočinout. Přišlo to neplánovaně, ale v pravou chvíli, musím doporučit.

Cítíš se lépe v kopcích, nebo na rovinatých závodech?

Kopce nikdy nebyla moje silná stránka, ale vše je o hlavě. Musím přiznat, že v poslední době jsem si je zamilovala. V kopcích je pravda, tam se rozhodují závody.

Letošní sezona se Ti velmi povedla. Pochlub se.

Podařilo se mi vyhrát Český pohár žen 2008. Nebylo to vůbec lehké, znamená to objet celou sezonu v nějaké slušné formě. Ke konci už ale ubývaly síly. Chyběl mi měsíc zimní přípravy kvůli úrazu, což bylo znát. Ještě jsme vybojovaly s mojí bývalou týmovou kolegyní Kateřinou Špidlenovou druhé místo na mistrovství CR v časovce dvojic, kde jsme porazily Martinu Sáblíkovou. Také si vážím třetího místa z časovky jednotlivců na amatérském MČR. Nyní jsem v průběžném pořadí Top Ten časopisu Peloton na třetím místě. Když se mi i toto podaří udržet, budu to brát za úspěch..

Držíme palce.
Který z letošních závodů Tě nejvíce ohromil, potěšil?

Nejlepší vzpomínku mám na etapový závod, který se konal v Jevíčku. Jmenuje se Závod míru mládeže. Je pořádaný pro kadety, ale závodíme tady i my ženy. A také na závod, který je zařazen do moravského poháru v Žamberku, To je pohlazení na duši, mám to tam moc ráda.

Je podle Tebe větší konkurence v ženské kategorii nyní, nebo byla ve Tvých začátcích?

Řekla bych, že v mých začátcích nás hlavně bylo víc, tím pádem byla i větší konkurence. Byly tady tři silné týmy a zdravá rivalita. Teď je to o individualitách.

Jak vnímáš zájem o ženskou cyklistiku, co se týká sponzorů, novinářů…

Trochu se to zlepšilo, ale muži mají vždy lepší podmínky, ale to je asi logické. My ženy ale navíc mužeme okouzlit svou krásou a zodpovědností, to je někdy výhoda, no ne

Sleduješ mužskou proficyklistiku? Jak se ti líbí Roman Kreuziger?

No jasně, spousta krásných cyklistů, Roman patří mezi ně.  Ted vážně, na takovou cyklistiku je krása se dívat, ale hlavně je třeba se od ní učit.

Neustále v médiích můžeme sledovat dopingové aféry v mužské profi cyklistice. Co ta ženská? Je čistější? Nebo se o prohřešcích jen méně mluví..

Těžko říci, je to složitá a ožehavá otázka, nemůžu mluvit za ostatní. Ale sama za sebe mohu říci, že jsem doping nikdy nepoužila. Mám cyklistiku ráda a navíc jsem matka dítěte. Cyklistiku jsem dělala a dělám jí pro radost a myslím si, že doping do sportu nepatří…

Co považuješ za svůj největší cyklistický a životní úspěch?

Cyklistický? V devadesátém sedmém roce. To byl můj první rok v kategorii žen. Tehdy jsem závodila za team Rostex-Quantum Vyškov, pod vedením Břetislava Usnula. Tenkrát se mi podařila vybojovat bronzová placka z časovky jednotlivců. Je to zážitek na který se nezapomíná. Zrovna nedávno jsem si na to vzpomněla. A životní? Narození mé dcery Nely a můj muž Olin.

Kdo je tvým vzorem?

I když je z jiného sportu, je to Kateřina Neumanová.

Cyklistika, to je v první řadě hodně hodin strávených tréninkem. Co na to Tvá rodina?

Hodně mě v tom podporují a pomáhají mi. Když ještě Nela nechodila do školky, hlídal jí dědeček, babička, strýcové a tetičky. Jinak by to nešlo. Moc jim děkuji. Malá prohlásila, že bude také závodit na kole. Není se čemu divit, objíždí s námi skoro všechny závody.

Řídíš se na tréninku podle sporttesteru nebo jsi přešla na wattmetr?

Zatím podle sporttesteru,naučila jsem se to pod vedením trenéra Oty Fiali. Wattmetr jsem neměla zatím možnost vyzkoušet, ale myslím, že je to dobrá věc.

Sezona za námi, co ta příští?

Přestoupila jsem do amatérského týmu SILNY TEAM UNICOV. Preferuje moravský pohár, který bych chtěla vyhrát celkově (líbí se mi ten dres, co dostávají za celkové vítězivý  ). Také mě láká Mistrovství Evropy a Světa v kategorii masters. Vidím tady velkou šanci.

Co Tě přivedlo k tomuto odchodu?

V nejlepším se má skončit. Začnu chodit do práce, takže za tím jsou i finanční problémy. Vloni mi skončila mateřská. S manželem jsme se dohodli, že to ještě rok zkusím a ten už uběhl. Někdo by mohl podotknout, že i u práce se to dá, ale už to neděláte na 100%. A když k tomu ještě přidáte starost o rodinu, která je u mě na prvním místě…

Nebude se Ti stýskat?

Určitě, obrečela jsem to po posledním závodě a myšlenky byly, ještě zůstat. Byl to můj kus života, životní styl, ale já přece ještě tak úplně nekončím! Ono vyhrát i v amatérské soutěži není žádná sranda, natož být mistryně Evropy nebo Světa i když v kategorii masters, kam už věkem patřím 

Komu by jsi chtěla závěrem poděkovat?

Raději nebudu jmenovat, abych v tom součtu na někoho nezapomněla, protože těch lidí je opravdu spousta. Prostě všem co mi kdy pomohli a stáli vždy při mně, i když se mi nedařilo a je jich nepočítaně. Rodina, přátelé a samozřejmě sponzoři. Je to sport, jednou jste dole jednou nahoře. A to je na tom to nejkrásnější, když se snažíte dobývat mety nejvyšší a víte že vám někdo drží palečky a dovede to ocenit. Tedy i fanoušci jsou důležití! A těm moc DĚKUJI!

Vítek Šoukal

Jiřina Ščučková

S cyklistikou začínala v roce 1992 v týmu Unex Uničov, kde poznávala jak v žákovské kategorii tak později i v juniorkách první vítězství.

V letošním roce na závěr její bohaté kariéry se jí podařilo celkově vyhrát ČESKÝ POHÁR žen 2008. Z toho v ČP 2008 obsadila jedenkrát první místo, šestkrát skončila druhá, čtyřikrát třetí. Skončila druhá na Závodě Míru mládeže v ženské kategorii, obsadila druhé místo na MČR v časovce dvojic, byla třetí na MČR S.A.C. v časovce jednotlivců.

V reprezentačním dresu objela spoustu známých etapových závodů v zahraničí jako je např. Epinal (Francie), Mallorca, Tour de L” Aude (Francie), Grand Prix Prešov et. Pravda (Slovensko), v ČR Gracia Tour, Tour de Femini Pharming, Vysočina Tour, Okolo Polska, atd.

Objevila se i na závodech Světového Poháru v Belgii – Valoňský Šíp, Německu, Švýcarsku, Polsku, Itálii, startovala na Mistrovství Skandinávie ve Švédsku, kde obsadila 18. místo.

Na dráze to pak byl Světový Pohár v Polském Štětíně.

Závodila v týmu Rostex Quantum Vyškov po boku Lady Kozlíkové, v týmu Konica CZ Hr. Králové s Julií Pekárkovou a Martinou Růžičkovou. Oblékala i dres našeho známého mužského profi týmu PSK Whirlpool Hradec Králové, aby pak opět skončila v městečku, kde začínala. V týmu Silný Team Uničov.
Trénuje a trénovala pod vedením známých jmen, jako je například Ota Fiala (PSK Whirlpool HK), František Trkal ( CK Windoor’s Příbram), Břetislav Usnul (Rostex Quantum Vyškov), uničovský trenér Karel Křivánek a mnoha dalších.

Modrá obloha, sluníčko, tak vypadal dnešní 8.červenec 2007. Potěšující bylo, že v Šumperku byl kámoš Rades. O některých jízdách s ním tady ještě napíšu, jinak jedna báječná zimní cesta s ním je popsána tady na stránkách.

Když někdy pojedete s Radesem, který je mimo jiné profesionální voják, tak se připravte na parádní akce. Sjezd nejhorších terénů vhodných pro horská kola na silničce, hledání správné cesty v lesích, které jsou velmi vzdáleny od místa, kam jsme původně měli jet, krátké odpolední švihy, které končí kolem dvaadvacáté hodiny atd. Na závěr vás vždy buď bude honit pes, nebo pojedete proti větru dosahujícího síly vichřice.

S Radesem jsme dnes vyjeli na silničkách s tím, že dáme rychlejší šedesátku /prosím neplést s čekatelkami na důchod, jedná se skutečně o kilometry/.

Začátek byl podobný včerejšku, jen s tím rozdílem že jsme jeli dva a bylo nádherné počasí. Od začátku panovalo ostřejší tempo, přece jen jsme spolu dlouho nejeli a tak je třeba ukázat nenápadně kolegovi, že stále to jezdí a nohy udrží tempo.

Při takové řekl bych až oddechově romantické projížďce /přece nikdo z nás nepřizná, že by rád zpomalil/ kdy tep attackoval 180 za minutu a čísílka na tachometru ukazovala rychlost něco přes čtyřicet, přes pot na brýlích vidět dál nebylo… sme projeli přes Leštinu, Hrabovou a Třeštinu až k Mohelnici.

Moravičanské jezero, tvrdí mapy… jinak řečeno „Bagr“ nás nejen že zpomalil, ale dokonce zastavil. Obrovská vodní plocha která se rozkládá u Mohelnice a Moravičan.

Nemuseli jsme si nic moc říkat, přece jen víme po těch letech, co od sebe můžeme čekat a už sme kličkovali mezi stromy a pořádnými kalužemi v písčité půdě. V ten moment bylo jasné, že dnes suší nezůstaneme ani chvíli.

Voda měla příjemných snad 15 stupňů celsia, Rades sice tvrdil že 16 a půl ale moc mu to teda nevěřím. Po šoku z teplotního rozdílu vzduchu a vody následoval pokus zahřát se pár tempy ve vodě. Zatímco Rades zvolil styl motýlek, já nejprve u břehu rafinovanou čubičku, násle­dovala prsa, záda a zakončil jsem to vymazleným jednou lomenným vyvrženým vorvaněm. Po tomto parádním osvěžení a troše štiplavých mravenců v dresech, a písku v botách sme vyrazili zpět stejnou trasou směr Šumperk.

Závěr patřil rozboru začátku Tour de France, co dělají další bajkeři a silničáři u nás, jaký byly závody, kam se chystáme na start, komu to už nejezdí, komu to nějak moc jezdí, no témat hodně, ale času málo, takže už letím do hospůdky U Pomněnky, tam to probereme detailněji.

Cesta je dlouhá přibližně 60 kiláků. Vítek Šoukal

Když se řekne Cannondale, tak pravděpodobně každému přijde na mysl otázka financí. Cannondale rozhodně nikdy nepatřil ke kolům z nejlevnějšího kraje. Ale od té doby, kdy nám firma ukázala novou cenovou politiku, je přece jen přístupnější pro všechny. Když jsem oznámil záměr pořídit si Cannondala, někteří lamentovali: “Proboha! Ten ti nevydrží ani sezonu!!” ” Praskne ti rám na prvním závodu a odejde ti pružení, to budou mastné opravy!!!” Jiní konstatovali: “Je to dobrá značka, neprohloupíš.” Jaký je stav stroje a mého konta na konci sezony?

Všichni určitě známe lehké celoodpružené rámy Cannondalu pro cross country, které na náš “chtíč” a peněženky útočí velmi zdařile. Ale na ty ještě přijde ten správný čas. Tentokrát zůstaneme ve světě pevných rámů. Je zde čas Cannondalu F 1000 SL. Na začátku roku 2004 jsem se rozhodoval, čím nahradit dva roky závody zkoušeného Author Egoist. Ve hře byly snad všechny značky, ale do finále se dostaly dva stroje. Jeden jezdí prestižní český team a druhý Cannondale. Rozhodnutí přišlo velmi jednoduše. Vše rozhodl požadavek hydraulických brzd. Těmi Cannondale F 1000 SL pochopitelně disponuje.Na mé přání byl v Bike Centru Radim Kořínek nahrazen LX přesmykač za XT. Nic proti funkčnosti a váze “LXka”, ale znáte to – přece jen XT vypadá lépe. Změny doznaly také kliky. Dodávány měly být TruVatiV Stylo Team, nicméně jich byl pravděpodobně na přelomu zimy a jara nedostatek, tudíž byly nahrazovány LX klikami. Je jasné, že tyto kliky se u mě neohřály a byly ihned nahrazeny XT. Přehazovačka XTR zůstala nezměněna. Duch Shimana zůstal tedy zachován a z Cannondale F 1000 SL se stal švihák. Rám je velmi precizně vyroben z Al 6061 T6 Optimo Mountain. Použití hliníku není jistě ničím výjimečným. Nicméně připomeňme si, že Cannondale byl jeho propagátorem už v době, kdy zcela převládala ocel. Je zde vidět precizní práce, která klade velký důraz na detaily. Veškeré sváry jsou jemně zabroušeny a celý rám vypadá jako by nebyl svařován, ale odlit z jednoho kusu. Bílá perleťová barva s černými nápisy, doplněná zlatou, vypadá velmi noblesně. Hlavová trubka má oversize rozměr. Na tomto rámu můžete tak nahradit klasický HeadShok Fatty Ultra DL za vidlici HeadShok Lefty.

HeadShok je centrální pružící jednotka v hlavě rámu. Nabízí vynikající torzní tuhost. Současná doba však požaduje čím dál větší zdvihy, které se však do hlavy rámu už nemohly dostat. A tak světlo světa spatřila Lefty. Nicméně podotýkám, že HeadShok je pro xc i maratonské závody naprosto dostačující. Stačí dofoukat na správný tlak dle vaší váhy a budete naprosto spokojeni. Na vrchu hlavy rámu je umístěn během jízdy velmi lehce nahmatatelný Lock-Out. HeadShoku byla kdysi vyčítána horší citlivost na drobné nerovnosti, ale buď jsem méně citlivý, nebo je již pravda jinde. V každém případě odvádí poctivou práci.Zadní stavba rámu Power Supply je z úzkých trubek, které rozhodně přidávají jezdci na síle. Spodní rámová trubka nese název Power Pyramid, což znamená, že ve směru od hlavy rámu ke středu zvětšuje svůj průměr a zároveň se ztenčuje její stěna. Není třeba zdůrazňovat, že každý krok Cannondalu přináší lepší využití vlastnosti materiálu a zároveň snižuje hmotnost. Ovládání přehazovačky a přesmykače je vedeno volně po spodní rámové trubce jako u silničních kol. Ovládání zadní brzdy po spodní straně horní rámové trubky. Z vedení lanek k přehazovačce a přesmykači jsem měl zpočátku nedůvěru, ale ukázalo se, že volné vedení se dokáže prokousat i z toho největšího bahna. A zatímco u předchozího biku byla výměna bowdenů otázkou každého druhého měsíce a problémy s řazením co druhý bahnitý závod, u Cannondala jsem zatím ani jeden z těchto problémů nezaznamenal.

K řazení slouží páky Shimano XT, které ovládají přesmykač téže sady, přehazovačku XTR a hydraulické brzdy Shimano XT Disc. O těchto brzdách toho bylo řečeno a napsáno už mnoho. Rozhodně mohu potvrdit slova o jejich účinnosti a spolehlivosti. Náboje má na svědomí Cannondale a označuje je Wind. Zatím nebyla potřeba prozkoumat jejich vnitřnosti, což shledávám jako dobrou, ale i smutnou zprávu. Kdo by se nechtěl někdy podívat “dovnitř”! Ráfky pocházejí od Mavicu, jedná se o model XM-819 Disc. Ani jim nemohu nic vytknout. Jak se říká, za slušné peníze dělají dobrou “muziku”. Pláště Hutchinson Scorpion UST 26×2,0″ mají vyšší valivý odpor, ale v terénu vás rozhodně podrží. Bezdušovky ve mně zpočátku vyvolávaly smíšené pocity, poté přišla období nadšení, nadšeného očekávání a zpět ke smíšeným pocitům. Je pravdou, že záležitost ohledně úniku vzduchu z již nafouknutého kola se nekonala. Nejběžnější defekt u klasické duše, kdy se její stěna procvakne o ráfek, také nehrozí. Mou smůlou se ale staly trny – a to jak přírodní, tak ocelové. Přestože zalepení pláště se jeví jako jednoduchá záležitost, není tomu tak. Po na pohled krásném zalepení následná kontrola ve vodě odhalila stále unikající vzduch. Lepení pláště chce podstatně více trpělivosti. Nutno ale podotknout, že i s menšími úniky vzduchu můžete absolvovat bez problémů 50 km maratón, aniž byste něco poznali. Pochopitelně i zde záleží na velikosti.První překážkou není ani tak sundání pláště, vymontování bezdušového ventilku a nasazení klasické duše, ale jeho opětovné nazutí. Ti, co nevěřili, si mohli vyzkoušet a dát mi za pravdu, že se jedná o fyzicky náročnou práci. Ta se dá ale zjednodušit například postříkáním ráfku Cyklostarem. Povrch se tak stane kluzkým a obutí lze provést i bez pomocí montpák. V případě defektu někde v terénu /nepředpokládám, že by si někdo vozil tento přípravek nebo mýdlo sebou/ pomůže mok z bidonu. Zvláště, pokud jste už někdy na ráfek nějakou “mýdlovinu” použili. Náhradní duše pochopitelně musíte vozit i nadále s sebou. Kola jsem foukal takřka na povolené maximum. Podívám-li se na počet defektů s klasickými dušemi a bez nich, zůstávám na stejných číslech. Kazeta je produkce firmy SRAM /PG-990 11-34/, stejně tak řetěz. Proti chodu a času opotřebení nelze nic namítat.

Firma Cannondale se hodně dlouho pohybuje v závodní cyklistice, a tak je jasné, že vše směřuje ke kvalitnímu rámu, který uspokojí vavříno-chtivé bikery. Je naprosto správné, že jezdci ze závodního teamu této značky ovlivňují stavbu kol svými poznatky ze závodů. Díky těmto postřehům lze jít stále dále. Současný optimální rám nese označení Optimo. Rám nepatří k nejkratším a hned po osedlání je jasné, že sedíte na dravci, který se bude rvát vpřed. Zadní velmi úzké trubky, které spíše zpočátku přinášely obavy, promění každé šlápnutí v raketový start. Při jízdě do kopce se projevují klady geometrie. Přední kolo je u země jako přilepené. Ve sjezdu odvádí Cannondale rovněž dobrou práci. Klidné vedení stopy je jeho velkým plusem. Dobře si vede také na slalomové trati, mezi stromy. O pohodlí našeho pozadí se stará sedlo Fi´zi:k Plateau. Chvíli trvalo, než jsem se na něm zaseděl, ale nyní jsem spokojený. Pedály jsem zvolil Time Atac SX, ke kterým rozhodně také nemohu mít žádné výhrady. Plně funkční i v bahnitém prostředí, naprosto spolehlivé. Volba padla také na lehké košíky Tacx. Řídítka jsem zkrátil a nasadil na ně stříbrné rohy Ritchey WCS. Váha biku se pohybuje na 10,5 kgS Cannondalem F 1000 SL jsme prožili mnoho maratonů, xc, nebo 24 hodinový závod. Přežil také skoky z obrubníků, z metrových palet, snad nejsou schody v Olomouci, které by nevyzkoušel, stejně tak výjezdy a sjezdy v Jeseníkách nebo Jizerských horách. Podívali jsme se také do zahraničí. Nikde nezklamal. Naprosto spolehlivý, pro každé vyjetí do terénu ochotný společník. Jediná škoda, která na něm zatím vznikla, byl prasklý drát a pár šrámů, které mu dodávají “svěťácký” vzhled.

Cannondale F 1000 SL nepatří ke kolům z levného kraje. Výkon, spolehlivost, prestiž, krása, vše co tento bike nabízí, stojí za sáhnutí do našich peněženek.

Test jsem zveřejnil na Bajk.cz, Vít Šoukal

Zima tady je každým rokem. Ovšem čím blíže k jaru, tím méně se nám zdá pravděpodobné, že se dočkáme sluncem zalité krajiny a teplot přejících cyklistice.Patříte-li také mezi nedočkavce a máte plné zuby chladného období, které dává stop naši oblíbené činnosti, tak se vydejte na jih. Zatímco v dobách nedávných se v teple připravovaly jen profesionální týmy, dnes teplejší lokality navštěvuje čím dál víc běžných cyklistů. Únor bílý, touha po kole sílí březen na kolo vlezem a duben ještě na něm budem. Zkrátka a dobře v tento čas najíždíme základní objem. Bohužel být tři měsíce na slunném jihu, je pro drtivou většinu z nás jen sen, ale takový 1 až 3 týdny bychom si dát mohli. Kratší pobyt toho moc nepřinese, sotva se vybalíte a rozkoukáte, už musíte zase balit.
Takový pobyt nás přijde na nemalý peníz, tedy je pochopitelné, že si jej chceme maximálně užít.

Nasadíte-li laťku hned na začátku vysoko, stane se vám, že o pár dnů později neotočíte nohama a trénink bude u konce.

První den na kole dejte jen krátký výlet, nebo procházku po okolí. Také druhý den není ideální pro maximální trénink. Během čtrnáctidenního najíždění by rozhodně neměly chybět dva volné dny bez tréninku. Alespoň budete mít šanci poznat domorodkyně

Poslední den před návratem neznamená, že slezete z kola a nasednete do dopravního prostředku, který vás odveze rovnou cestou domů. Tréninková dávka by měla být minimální, spíše pro uvolnění.

K najetí základního objemu kilometrů volte oblasti s rovinatým nebo zvlněným terénem. Horské oblasti jsou ideální pro trénink síly. Navštivte je ale v případě, že se do tepla během zimy dostanete dvakrát.

Po návratu domů na sobě nešetřete oblečením, i když normálně by jste na sebe navlékli podstatně méně vrstev.
První den po návratu se vydejte na procházku, nejlépe do přírody, neboť zde na vás viróza bude útočit podstatně méně, než ve skupince obdivovatelek vašeho opálení z jihu. Ani druhý den nezařazujte trénink. Až třetí den doporučuji lehké vyjetí. Další dny se lze opět zapojit do budování

Kam vyrazit?
Svou příjemnou tvář nám nastavuje v únoru Mallorca, kde se teplota přes den pohybuje okolo 15 st.C V noci poklesne na 8 st.C Ale pozor, v březnu se zvedá o celé 2 stupně.

V Itálii se teplota pohybuje od 12 do 15 st.C Rána zde rozhodně nepatří k nejteplejším.

Chladná rána jsou také na Istrii, nicméně průměrná denní teplota v únoru je 8 st.C, v březnu dokonce 12 st.C.

Najíždět jarní kilometry můžete také na Slovensku. Velmi populární je lázeňské městečko Dudince, kde v březnu je průměrná teplota od 5 do 8 st.C Nadmořská výška zde dosahuje pouhých 140 m n.m.

Tento článek jsem prvně zveřejnil 22.02.2003 na Bajk.cz, Vít Šoukal

Nebudete tak odkázáni na rozmary počasí. Ochranou před mrazem, deštěm a brzy zapadajícím sluncem vám totiž bude uzavřená prostora. Nestane se vám tak, že vás předjede babička s nákupem, když se vyhýbáte autu které kolem sebe roztřikuje kašovitou hmotu neznámého původu určitě obsahující sůl, jenž má blahodárné účinky leda tak na ropáky.A tak můžeme tělo za příznivých podmínek nenechat zapomenout na specifický pohyb cyklisty i v období, kdy neporoučíme větru, dešti.

Takové najíždění kilometrů v zimě a pilování techniky jízdy není špatná věc, ovšem již za pár desítek minut nám to může připadat jako děsný stereotyp a po delší době někteří „jak lvové hlavou bijem o mříže“, respektive řídítka, či si přes hlavu přehazujeme ručník, abychom nemuseli zírat na tu blbou zeď, kterou by měl někdo konečně vymalovat.

Nechcete-li se dostat do takového stavu, musíte si čas nějakým způsobem zpestřit. Zkusit můžete televizi, kterou si postavíte před sebe a určitě nezapomeňte na dálkové ovládání, protože kdyby se tak stalo, věřte že vás čekají vaše nejmíň oblíbené pořady. K zahození není také dobré CD, či výuková kazeta cizího jazyka, to kdyby jste se potřebovali ještě více sebezdokonalovat.

Zábava je nachystána, ovšem zapomenout ještě nesmíte na pořádnou zásobu vody a také něčeho na zub, i na trenažeru můžete být dehydratováni, či si prožít hlaďák.

Dres, tretry a hlavně ručník a můžeme jít na věc.

Hned na začátku zjistíte, že se potíte více jak normálně. Ano, nejste ochlazováni žádným vánkem. Řešení je opět jednoduché. Vytáhněte větrák, který používáte v létě a umístěte ho před sebe. Ihned vám bude příjemně, i když následující den vaše dutiny budou protestovat proti další aplikaci tohoto prostředku.

Umístíte ho tedy za sebe a rázem jedete s větrem v zádech. Psychika dokáže neuvěřitelné věci a tak dosahujete lepších výsledků, jak den minulý. Po několika hodinové jízdě si vaše záda tuto skutečnost zapamatují a nebudou chtít se vrátit do podoby správného Homo Sapiens. Nechcete-li vyzkoušet tyto praxí získané zkušenosti, nechte větrák větrákem a usedněte na kole bez něj.

Nádhera. Na videu záznam Vuelty, nikdo vás neruší, můžete se soustředit na správnou techniku šlapání. Ouha. Prvních patnáct minut.

V moment kdy jste zahřáti na správnou teplotu, sledujete napínavé drama cyklistů v televizi, jedete dle vašich představ, někdo vchází do dveří a zařve. „Proboha, proč to dělá takovej kravál, vždyť to práší, jak ti to bude ještě dlouho trvat, potřebuju pomoc najít velikonoční ozdoby“ /přestože máme těsně po Vánocích/.

Dočkáte se ale také oprávněné námitky ohledně vašeho potu, který stéká na drahý koberec. Nechme ho být, dá se vyměnit ale pozor na vaši silničku, či bajka. Raději obalte horní trubku rámu, představec i řídítka ručníkem, protože váš agresivní pot by mohl způsobit korozi.

Nezapomeňte také na heslo: „Dobrá kniha, nejlepší přítel člověka.“

Já osobně upřednostňuji 250 stránkovou publikaci jistého soudruha, který by mohl považovat za čest být podložen pod předním kolem. Zadní kolo upevněné v trenažeru je totiž výše a tak abyste získali odpovídající polohu, použijte právě tohoto skvělého společníka.

Nyní již znáte krásy cyklistiky na trenažéru, nicméně ve vzduchu nám ještě visí otázka, jaký typ zvolit?

Pokud chcete svezení s komfortem na tichém trenažeru, zvolte magnetický, či hydraulický model. Uslyšíte tak televizi, rádio, v některých případech bohužel i vaši ženu, či přítelkyni. Bát se ale nemusíte ani hlasitějších trenažerů se vzduchovou vrtulkou. V bytu vám sice udělají prašnost přibližující se uhelným dolům, nicméně stačí zvolit tu správnou místnost kde trocha prachu vadit nebude a do uší si můžete dát sluchátka….a šlapat… a šlapat…. a šlapat….

Tento článek jsem zveřejnil na bajk.cz 31.01.2003, Vít Šoukal

24 hodin. Co vše se dá stihnout za tak pro někoho krátkou a pro jiného dlouhou dobu. Můžete prožít například den v náručí své milé, či milého, pokusit se opravit rok kapající vodovodní kohoutek a nebo hodit do auta bajk a vyrazit směr Hrádek nad Nisou, nebo Zašová. Proč?

Jednoduchá odpověď, na obou místech se 19.-20.06.2004 konaly 24 hodinové závody horských kol. Těžká to volba. Který si vybrat? Jeden musel dostat přednost. Který to byl a s čím se závodníci museli poprat? Jaké byly ženy na trati? A co pořadatelé, měli klidné spaní? Dočtete se právě zde na bajk.cz Už v pátek se do areálu kempu Kristýna sjížděli nejen pořadatelé, ale také závodníci z celého Česka.

Aby ne, jedni měli plné ruce práce a druzí si vybírali to nej místečko, ze kterého se budou nejlépe podávat bidony a dávat první technická i zdravotní pomoc ) Někteří se snažili co nejvíce naspat, jiní využili přítomný soudek pěnivého moku. Zkrátka co bajker, to jiný přístup a příprava na další dlouhý den. Devatenáctá červnová sobota se probírala do mlhavého rána s obláčky na obloze. Po shlédnutí předpovědi počasí na místních, veskrze německých a polských televizních programech ) se zdálo, že všichni se shodují na občasných přeháňkách a příjemném počasí. Paměť si ale uchovala vzpomínku na předpověď uveřejněnou ČHMÚ a ta nebyla zrovna příjemná.Prezentace začala v 9:30 s lehkým zpožděním, které ale zcela jistě nikomu nevadilo. Práce s chystáním bylo jak u pořadatelů tak u závodníků až nad hlavu. Po desáté hodině dopolední se ale fronta u prezentace velmi prodloužila, na což pořadatelé ihned zareagovali a přidali stůl, dvě židle a ženu s malým kojencem a další pomocnici, které vše s úsměvem a přehledem zvládli. Nejsem si zcela jist, ale nejednalo se o loňskou vítězku kategorie žena? Snad příští rok se opět postaví na start ) V 11:45 začalo řazení na start, kde nás přivítali velmi vtipně a pohodově pořadatelé …nečekal jsem, jak moc se jejich slova o zimě naplní. Představen byl program pro doprovod a také program pro závodníky. S podivem se celý odvíjel na kole ) Ve 12 hodin nás čekal hromadný start závodu do prvního společného zaváděcího kola. Padesát minut po té se peloton vrátil a začal ostrý závod. Můj doprovod si po loňských zkušenostech sliboval pořádnou koupačku a dočkal se. A nemuseli mít tentokrát ani plavky, natož se nějak převlékat. Ve 13 hodin začalo vytrvale pršet. Přiznávám, déšť mi nevadí na maratonu, tady jsem si tím ale zcela jistý nebyl. Nicméně každé počasí je krásné, ostatní je věc psychiky a tak se pěkně závodilo. Kolem patnácté hodiny se stalo to, čemu asi ani největší optimista nevěřil. Přestalo pršet a na obloze se k večeru objevilo i sluníčko. V tuto dobu se jelo docela svižně, každý chtěl pravděpodobně najet co nejvíce za světla ještě v ten den. V noci to není nejideálnější a další den nevíte, jak na tom budete po noci.

	2. místo kategorie ŽEN obsadili 2 patnáctileté dívenky pod dohledem svých rodičů.
	vložený dětský závod byl ztížen vytrvalým deštěm.
	vysoká účast závodníků z celé republiky i přes velmi nepříznivou předpověď počasí pro Severní Čechy
	malé procento závodníků, kteří vzdali
	vítězný muž dokázal vyjet na 7280m vysoký kopec (výškové metry na 26 kol), vítězná dvojice pak překonala 9240m převýšení

Zážitky jsem popsal pro Bajk.cz 28.06.2004, Vít Šoukal