Tenhle textík sem dávám s bolavým srdcem.

Je totiž o báječným bajkerovi, kámošovi, který se bohužel před nějakou dobou  nevrátil z jedné skály, kterou zdolával.

Rades, díky za všechno. Za bloudění v neznámých terénech, podporu v závodění, v životě… a hlavně za srandu co jsme spolu zažili. Tak čau do bajkerskýho ráje a sorry za ten článek, ale já to musel prásknout.

Tak jak mě Rades v roce 2004 “mučil“ …

„Jsi blázen, do toho počasí přece nepojedeš!!“ , křičí něžné pohlaví. „Každý rok na Štědrý den jezdím a letos to nebude jinak“, probleskne mi hlavou. Někdy jsou prostě naše polovičky umanutější, ještě víc než obvykle. Snad od narození každý rok na Štědrý den vyrážíme na vrchol zvaný Tři kameny. Přece nebude letos ona vyjímka, potvrzující pravidlo.

„Jestli do toho nečasu pojedeš, zapomeň na to, že tě budu zase měsíc obskakovat, chystat slepičí vývar, loupat pomeranče…..bla bla bla. Tak jsem se loni trochu nachladil, no. „Vezmi si aspoň tu pořádnou bundu!“ Jo, to určitě.., je těžká a ještě mi překryje můj úžasný zimní dres, který jsem dostal den před oficiálním rozbalování dárků. Smutné oči a stěžování si, že letos určitě umrznu o tradiční vyjížďce prostě opět zabrali. A nebo čerstvě uzavřené životní pojištění s platností až od 1.ledna?

Do vášnivého rozhovoru o některých umanutých jedincích, je slyšet pípnutí smsky: Honza: „Přijedu o půl hodiny později, musel jsem ještě odházet sníh“. Výmluva, jako každý rok vyčkává na ten správný okamžik, kdy nebude přistižen na odchodu. „Tatínku, neodcházej my tě potřebujeme!“ ozývají se dětské hlásky od sousedů. Vypadá to, že i letos pojedeme kompletní. Zvonek. „Zdar, nechám si u tebe bundu“. Je vedro jak prase. „Jasný“, vždyť teploměr ukazuje nulu. Rychle poslední zbytky oděvu, odhození deky z bajku a můžeme vyrazit. Jsme kompletní.

Posilnění z předchozího dne sledováním všech dílů North Shoru a možná stále i punčem, vydáváme se na švih. „Proboha, na čem to jedeš?“ No, na čem … přece nebudu dávat na takovou srandu akci závodní pláště. Ojetiny stačí. Tradiční diskuze na téma nahuštění a už je tady začátek kopce. Teď pojedeme tři sta metrů do vrchu! Sakra, všichni víme, co nás čeká a přesto to musí někdo připomenout. V létě to máme za necelou hodinu na pohodu. Sluníčko vykukuje z poza mraků, větřík příjemně pofukuje, ten život je prostě nádherný. Cesta je prohrnutá, jen kola sem tam proklouznou na ukrytém ledu, vždyť je přece zima. „Já se na to…“ ozývá se hlas z houští, pod cestou. Humor musí být, zvlášť když padá ten druhý. Kilometry ubíhají, cesta se klikatí a čas běží. Koho by napadlo, jak rychle se smráká. „Bude brzo tma, dáme to zkratkou“, zavelí rázně Rades. Nikdo nic nenamítá, je profesionální voják.

Po půl hodině, už pokorněji špitne, jestli jsme neměli odbočit na té křižovatce doprava. To už jízda v sedle bajků je nemožná, a tak tlačíme své stroje za všude přítomného sněhu, hnusného větru a bůh ví kde schovaného oskara do pomyslného vrchu. Dokud nevyjedeme nahoru, nevrátíme se. Jsme tvrdí bajkeři. Po třech hodinách marného boje s čerstvě napadaným sněhem, mlhou a silným větrem si dovolím špitnout, že mám žízeň. „Ty nemáš nic na pití?“ pohrdavě mě sjíždějí oči všech, do té doby, než si uvědomí, že jsou na tom stejně. „Ohřejte si v rukách kousek sněhu a spolkněte to“, zní rada armády. Raději polykám pot, který nestačil zmrznout na tváři. Je slaný, tak aspoň nechytnu křeče. Na hranici mdloby zavelím: „A teď se pojede podle mě.“ Po půl hodině se nachazíme na vrcholu. Jiném vrcholu. Pozitivní je, že ještě o 100 metrů vyšším. Za střídání pádů a několikametrové jízdy v závějích sněhu se ocitáme na vytoužených Třech kamenech.

Snad opojeni vítězstvím nad horami a smrtí, se v okamžiku rozhodujeme nesjet na prohrnutou asfaltovou silnici, ale vydáváme se zpět do terénu, kam patříme. Vždyť pojedeme po svých stopách, a navíc z kopce dolů… Ne, teorie nám nějak nejde. Silný vítr a sníh naše stopy zavál. V dáli vidíme světla města, a tak nemůžeme zabloudit. Můžeme. Ale přece jen nalézáme cestu, po které jsme měli původně přijet.

Za slabého svitu měsíce a hvězd, tedy po pouhých ani ne šesti hodinách se nacházíme před svými domovy. „Proboha, kde jste?“ slyšíme už v dáli trochu rozzlobený křik. No, spíše pořádný histerák. Nechápeme, proč ten povyk. Jaká policie, jaký vrtulník s termovizí? Tak zase za rok. Jo, za rok. A co kdybychom na Nový rok to zkusili vyjet z druhý strany? Co ale dáme zítra? Kde mám Paralen…

“Chci svýho miláška!“, říká nejen postava z filmu Pán prstenů, ale asi každý milovník cyklistiky, hned ráno po promnutí očí.
Drahým polovičkám, které s námi vydržely až do těchto dnů, je naprosto jasné, že v tu chvíli se poženeme oblékat, začneme měřit tlak, namažeme sebe i ty části kola, které po tom volají, zkrátka uděláme ještě pár rituálů, které nás posunou k jednomu cíli. Konečně už vyjet ven )
My jsme také vyjeli, ale nejprve autem, abychom záhy “po pár kilometrech“ zjistili, že se tretry spokojeně suší doma na radiátoru. Stane se. Jistě tak všichni, včetně rodiny uznají, že koupit nové tretry bylo naprostou nutností )
Rozhodnutí na jaký kopec pojedeme bylo velmi jednoduché. První a velmi zásadní důvod byl ten, že se pojede do míst kde neběhá moc srnek.
Právě při poslední cestě za jedním z našich krásných kopců, došlo k setkání s touto zvěří. Následný tlak nohy na brzdu a zledovatělá vozovka dokázali udělat naprosto ideální podmínky pro dvojté salto s jedním vrutem do pole ) Srnčí nebylo, zato hody zažili servismani.
Druhý důvod bylo pozvání na pořádnou zimní bajk pařbu. Aby to nevypadalo, že žijeme jen kolem, dobrým mokem, jídlem, zpěvem a další záležitostí která se může zdělit až po dvaadvacáté hodině, podotýkám že hlavní motivací bylo vidět George. Šíleného ridera, který závodí do vrchu. Protože je lenivý, tak do vrchu to dává jako autoveterán a z kopce jako blázen )
Vydali jsme se pokořit automobilovou trať Ecce Homo, která je ve Šternberku. Tohle město najdeme na úpatí Nízkého Jeseníku, šestnáct kilometrů od Olomouce.

Vzniklo z osady pod hradem stejného jména. Místních je skoro 14 500 průměrného věku 36,8 roku.
Cyklisty zde mají rádi, chtějí z nich mít dobré kamarády. A tak nám skládání našich bajků trvalo trochu déle než obvykle. Zdejší lid se totiž neostýchá a je-li někdo zvědav, zeptá se: „Kam vyrážíte?“
Na trať závodu Ecce Homo, který má už stoletou tradici.
Její název je dost originální. Překlad z latiny zní “Ejhle člověk“ Pojmenování je prý podle dvou sousoší Ježíše Krista. Jedno stojí pod kopcem a jedno na vrcholu stoupání. Původní význam Ecce Homo je biblický výrok Piláta u ukřižovaného Krista. Kopec má však více legend, jak ke svému názvu přišel. A jedna je lepší jak druhá.

Dojet vysoko a rychle, to není jen častá motivace cyklistů, ale i automobilových závodníků. Stejně jako oni, i my jsme se postavili na start, který je na okraji města při výjezdu směrem na Opavu na silnici č. I/46.
Nemusíte se bát, že by jste místo startu nenalezli. Poutače, ukazatele i cyklo šipky jsou na každém kroku a ukazují jedním směrem )
Začínáme ve výšce 302 m n.m. Průměrné stoupání “autaři“ klasifikují hodnotou 3,9 % a šířka trati je minimálně sedm metrů.
Rozhodně bych nad tímto číslem “neohrnoval“ nos, protože některá místa tratě si obzvlášť v zimě pěkně prožijete.
Přibližně na třetím kilometru se dostáváme do výšky 426 m n.m. a projíždíme nebezpečnou Sojkovu zatáčku, která je pojmenována po statečném a vynikajícím závodníkovy.
Od čtvrtého do pátého kilometru nás čeká Lipinský oblouk, to už se ale dostáváme do výšky 500 m n.m.
Po šestém kilometru stoupání nás čeká ještě Nová zatáčka a po 7,8 km jízdy do kopce,
ve výšce 609 m n.m. jsme v cíli.
Na jeho konci nebyly rozvášněné faninky, roztleskávačky a další roštěnky, ale pěkně ostrý vítr a sníh, který v okolí uzavíral vozovky. Možná, ale až zde pojedete vy, bude vše jinak )
Ecce Homo sice není žádný “obrovitý“ kopec, jehož výjezd by vzbuzoval obdiv a ovace, ale v těchto zimních dnech rozhodně zahřeje )

Základní údaje:

Délka:                      7,8 km
Průměrné stoupání:   3,9 %
Max. stoupání:          8,0 %
Pravděpodobné převody: 39/15 – 39/25
Doba výjezdu: v zimě delší, než v létě ).
Vhodné pro kola: silniční, crossová, horská /v zimě jen horská/
Nebezpečí defektu: jako na každé jiné vozovce v České republice
Hospoda: musíte k nim sjet opět do města, kde jich pár dobrých je )

Vítek Šoukal

Chcete si pořídit nové kolo, ale nevíte které vám  nejvíc sedne? Neumíte si vybrat? Tak to právě pro Vás byl určen minulý testovací víkend v Radotíně. Jestli jste ho nestihli, nesmutněte, brzy se dočkáte dalšího.

Letos pro nás Bike Centrum Radotín nachystalo nejvíce testovacích akcí s největším výběrem kol zdarma k otestování.

První testovací víkend proběhl od pátku 9.4. do 11.4.2010

Počasí docela přálo, bikerům se dobře jezdilo a ti co si nezajezdili na čem chtěli už ví, že není od věci si testovací jízdu zarezervovat.

První testovací víkend nám nadělil více jak 80 ks testovacích kol z aktuálních kolekcí Specialized, Trek a Gary Fisher 2010.

Druhá testovací akce proběhne  21. -  23.5.2010 a pokud jí nestihnete máte šanci ještě 25. – 27.6.2010

Testování začíná vždy v pátek v poledne a trvá až do nedělního večera.

Pátek  12.00 – 20.30
Sobota 9.30 – 19.00
Neděle 9.30 – 19.00

Na testování zdarma čeká více jak  80 kusů špičkových testovacích kol renomovaných cyklistických značek, využívajících odlišných technologií zadního odpružení či jiných technických vychytávek a komponentového osazení.

Mezi testovacími koly je například vymazlený TREK – Top Fuel, Trek Fuel EX, Remey, Scratch a Session, dámské modely Fuel EX WSD.

Potěší i vychytaný  SPECIALIZED – Epic FSR, Stumpjumper FSR, 26″ i 29″, Enduro, Pitch, Demo Big Hit, dámské modely Safire, Era FSR a Myka FSR.

Nadchne i kultovní GARY FISHER – HiFi 29″, Rumblefish a Superfly 100 i HT.

Je na vás, která kola vás zaujmou nejvíce a budete je chtít prověřit v terénu.

K zapůjčení testovacího kola stačí pouze dva platné doklady totožnosti.
V průběhu dne navíc můžeme vyzkoušet hned několik různých kol. Každé testovací kolo je k dispozici až na 4hodiny (po dohodě bude možné i déle).
Přímo v okolí Bike a Ski Radotín je několik testovacích okruhů nebo si můžete sami zvolit vlastní trasu pro testování.

Uplynulý víkend nechyběl ani společný švih do okolí řeky Berounky směrem na Karlštejn. Na něj jste mohli vyrazit jak na zapůjčeném tak na svém kole.

Bike a Ski Radotín nabízí také dobré zázemí. V obchodě je k dispozici na požádání sprcha i šatna. S parkováním není také problém, díky velkému parkovišti nedaleko obchodu.

Máte chuť vyrazit na příští testování? Tak nezapomeňte na dva platné doklady totožnosti. Vezměte si i vlastní pedály, pokud nepoužíváte SPD, nebo běžné platformové a samozřejmě také helmu a oblečení na kolo.

Závod ešte neskončil, takže cieľové fotky ešte nemáme. Ale za to máme fotky prejazdu závodníkov u hlavného stanu na trati dlhej 90km:

O hodinu neskôr odštartoval aj závod na 55km

„Príčiny nebezpečnosti

Vyhotovenie brzdovej páky neposkytuje jej bezpečné uchopenie a zastavenie bicykla. Skúšaním rámu bicykla došlo k jeho nalomeniu už pri 1569 cyklov z predpísaných 50 000 cyklov čím hrozí jeho následné zlomenie a vznik rizika úrazu pri páde cyklistu. Pri skúškach prednej vidlice došlo k jej zlomeniu čo môže spôsobiť pád cyklistu. Skúškam taktiež neodolala kľuková zostava a pedále. V inštrukciách od výrobcu nie sú uvedené všetky potrebné upozornenia pre spotrebiteľa v zmysle platných predpisov.“

Takže ľudia, ktorý plánujete kúpiť bike za 2500Kč v nejakom supermarkete. Nebláznite, ide o zdravie.

A ak neviete, kde kúpiť nejaký poriadny bike, tak napríklad tu

Úraz se jí stal během soustředění v Itálii.
Tereza bude letos naposledy startovat na světovém šampionátu v kategorii do 23 let.

Jejím cílem je získat na šampionátu v Canbeře medaily.

Ve svých řadách proto Merida přivítala osmadvacetiletého rakouského bikera Christopha Soukupa a dvacetiletou nadějnou bikerku Katarínu Uhlárikovou.

Christoph Soukup na sebe upozornil loni šestým místem na olympijských hrách v Pekingu a rovněž šestým místem na mistrovství světa.

Team Merida Biking chce být dle slov spolumajitele Petra Vaňka mezi deseti nejlepšími teamy na světě. Vrcholem pro team bude mistrovství světa v australské Canbeře a červencové mistrovství Evropy v nizozemském Zoetermeeru.

Na konci června pořádá team Merida Biking závod Merida Bike Vysočina v Novém Městě na Moravě. Už v příštím roce by ho zástupci stáje chtěli organizovat jako jeden z dílů Světového poháru.

Vítek Šoukal

Štybar má v plánu nominaci na červnové mistrovství Evropy a bodovat i tam. Jeho velkým cílem je dostat se až na Olympiádu, stejně jako se to podařilo Belgičanovi Svenu Nijsovi.

Zdeněk se dokonce nebojí ani velké konkurence a plánuje místa, která budou mnohem lepší než nějaká druhá desítka. Vše ale záleží na tom, jak si bude cyklokrosař s bajkem rozumět.

Jestli se bude horským kolům věnovat až do Olympijských her v roce 2012 se zatím neví. Podlě Štybara se rozhodne až v létě, kdy je na programu mistrovství v Holandsku.

Teď chce ale odpočívat. Čeká ho dvanáctidenní dovolená s přítelkyní. Předtím si ještě užije slavnostní přijetí v jeho rodném Stříbře, které na něj čeká zítra. Sám ale tvrdí že bez pohybu dlouho nevydrží (stejně jako žádný cyklista:-)), a tak se žádný odpočinek od kola, pravděpodobně konat nebude.

Marek Vrlák

Arizona má okolo 1 512 986 obyvatel a mezi nimi je půvabná bikerka Tereza Huříková.

Ta se zde bude připravovat na novou sezonu až do 20. února. Nebude sama pánové, pobývat s ní zde bude také její fyzioterapeut a přítel Pavel Němec. Ach jo

Terezu čeká poslední sezona v kategorii do 23 let.

Po návratu z Arizony se Tereza Huříková se svým teamem Česká spořitelna MTB přesune na Kypr.

Vítek Šoukal

Tým SCK Cyklo Tour – Súľov spolu s obcí Súľov – Hradná chystá další, už 11. ročník parádního bikerského závodu AUTHOR Bikemaraton Súľovské skaly.

Oblíbený závod si každým rokem nenechá ujít více a více bikerů a bikerek ze Slovenska, Čech, Polska ale i Rakouska.

Jen na letošní, jubilejní desátý ročník dorazila bezmála tisícovka cyklistů. Do cíle jich dojelo téměř 960.
Letošní bikemaraton přinesl závodníkům spoustu změn. Nejvíce potěšila asi změna tras.

Trať závodu nás zavedla mezi Súľovské skály a to jen kousek od přírodní rezervace.
Nádhernou trasu z 10. ročníku ale také spoustu nádherných bikerek a drsných bikerů můžete omrknout na internetovém serveru cyklotour.sk
Chcete si užít 3000 metrů převýšení na 95 kilometrech, nebo vyzkoušet padesáti či pětadvaceti kilometrovou trať? Tak si poznamenejte do kalendáře AUTHOR Bikemaratonu Súľovské skaly 2009.
A kedy? 20. júna (června) 2009

Marek Vrlák

Sezona 2009 bude slavnostně odstartována v sobotu 18. dubna závodem Okolobudějc. Už nyní se na závodníky na startu těší Hluboká nad Vltavou.
Kdy a kde se tedy milovníci horských kol setkáme:

18.04. Okolobudějc
01.05. Okolobratislavy
17.05. Okolopardubic
24.05. Okololiberce
07.06. Okolohradce
19.07. Okoloústí
26.07. Okoloplzně
09.08. Okoloostravy
23.08. Okolobrna
06.09. Okoloprahy
04.10. Okolozlína

Závěr celé sezóny je plánován na začátek října do Zlína. Ale než se dostaneme do cílové pásky, čeká nás spousta novinek. Jednou z nich je i pohár na poloviční trati. Otevřela se tak soutěž o půl maraton tour. Nově vzniká i samostatný pohár pro děti do 15 let.

Ze všech závodů se bude započítávat šest nejlepších výsledků každého závodníka.

Sobota 11.10.2008
Bajkeři ze všech koutů naší země se sjíždí na jeden z posledních závodů před začátkem paní zimy. Vítá je prosluněný Josefův Důl v Jizerských horách a před sebou mají takřka 62 kilometrů dlouhou trasu s převýšením 1197 metrů.

Jak to tam vypadalo, můžeme vidět na vlastní oči na stránkách TV Nova /tn.cz/

http://tn.nova.cz/bin/search_adv_media_desc.php?media_id=428140

Na své si na tomto závodě nepřišli jen cyklisté, ale i zdravotníci. Opět záběry TV Nova:

http://www.nova.cz/tvarchiv/?238d=11.10.2008&238m=p&238p=TNOVINY&238v=146870

Hovoří se o devětatřiceti úrazech. Z nich jedenáct těžkých. Dva bajkeři se údajně dokonce odvezli vrtulníkem. Nejvíce nejškaredějších pádů bylo tradičně k vidění při sjezdu od kapličky k přehradě.

Nova Author Cup vyhrál Václav Ježek časem necelých 109 minut.

Vítek Šoukal

Poslouchejte Kiss radio Publikum, mluví o cyklistice

Poslechněte si zprávy radia Kiss Publikum: cyklmaniacom-ve-zpravach-radia-kiss-publikum

Web radia: http://www.kisspublikum.cz/

Vítek Šoukal

Není žádným tajemstvím spolupráce Světové antidopingové agentury a farmaceutické firmy Roche. Díky ní byla odhalena vylepšená verze EPO, která se označuje jako CERA. Ta byla dosud považována za nezjistitelnou. Co platí dnes, nemusí už ale platit zítra.

Riccardo Ricco. Talentovaný mladík, který se do historie nezapíše jako výborný cyklista, ale jako cyklista, který byl jako první odhalen, že užívá doping CERA.

Co je vlastně CERA? Continuous erythropoietin receptor activator tedy CERA je třetí generací známějšího dopingu EPO.

O co jde? Lidský hormon erythropoietin, tedy EPO umožňuje tvorbu červených krvinek. Když EPO přidáme uměle do těla, začne se díky němu tvořit více červených krvinek, nositelek kyslíku, tedy cyklistické energie. A to je doping, který byl zakázán již před necelými dvaceti lety.

A tak se bádalo, co dál. Na EPO se přišlo při dopingových testech, tedy tudy cesta nevedla. I když… CERA je pokračovatelem EPO. Oproti předchozímu typu EPO, obsahuje CERA polyetylen glykol, díky kterému vydrží déle v těle. Tedy zatímco “zobači“ bobulí si museli dát dávku emocí v podobě EPO až například třikrát týdně, CERA přijde na dvě užití za měsíc.

A tak se CERA rozmohla ve světe cyklistiky. Zvláště po “šeptandě“, že jí nelze zjistit v moči. Mračna se ale nad uživateli zatáhla.

Antidopingová agentura WADA spolupracuje s výrobci léčiv a její odborníci mají možnost látky, které se dostanou na trh a mohli by být zneužity, prozkoumat ještě před uvedením na trh.

A tak se stalo, že při vývoji CERA antidopingová agentura WADA začala spolupracovat s firmou Roche. Do látky přidali molekulu, díky které je možné CERA zjistit z dopingových testů. A dopingové skandály jsou tak na světě.

Riccardo Ricco, Leonardo Piepoli, Stefan Schumacher, to je pravděpodobně jen začátek jedné série dopujících cyklistů.

A co bude dál? O slovo se hlásí genový doping.

Vítek Šoukal

Freeride MTB jezdci vyrazili v sobotu do historického centra Písku. Jako houby po dešti tady totiž vyrostli velké překážky vyrobené ze dřeva, oceli a navezené zeminy. A to ne jen tak. Jel se zde Xbox 360.

Nejlepší Freeridisti od nás i ze světa si to v Písku parádně rozdávali. První je čekala kvalifikace, která se jela na dvě kola. Bohužel, před startem se nešťastně zranil “Netro“ – Jan Netrval, velký to favorit závodu. Pád na hrozivě vypadajícím dropu jej vyřadil z dalších bojů o dobré umístění.

První kolo kvalifikace vyhrál Marius Hoppensack z Německa před Tomášem Zejdou a Hattonem z Francie. Dobře si vedli i Ondra Mladý, Ladislav Klauz nebo Kuba Vencl.

Druhé kolo kvalifikačních jízd přineslo opět nejlepší výsledek pro Hoppensacka. Duhý opět Zejda, následován Obukowiczem z Polska a Tafelem z Něměcka. Francouz Hatton padl na pátou příčku.

Finále patřilo šestnáctce nejlepším riderům. Bojovalo se o 6000 Euro. To se rozdělilo mezi tři nejlepší. Po první jízdě zůstal první flek Hoppensackovi, před Zejdou a Obukowiczem. Naprostá bomba ale přišla ve druhé části finále. Tomáš Zejda vymazlil kombinaci 360 a jediným oslnivým tailwhipem z dropu přes obrněný transportér si doskočil pro zlatou příčku. Hoppensackovi s čistou jízdou zbylo druhé místo a třetí flek bral Filip Kamidra nejen díky vydařenému Barspinu.

Na Xbox 360 se bavilo okolo desítky tisíc diváků, což je velmi slušná návštěvnost.

VÝSLEDKY:
01. Tomáš Zejda /Česko/ 177 bodů
02. Marius Hoppensack /Německo/ 176
03. Filip Kamidra /Česko/ 166
04. Jan Toth /Česko/ 155
05. Bartek Obukowicz /Polsko/ 149
06. Henrik Tafel /Německo/ 147
07. Maciek Rinzyewicz /Polsko/ 146
08. Ondřej Mladý /Česko/ 145
09. Ladislav Klauz /Česko/ 144
10. Chris Hatton /Francie/ 136

21.09.2008 Vít Šoukal