Vloni skončila v Plzni třetí a v letošní sezóně vyhrála v Americe co se dalo.

Katku můžeme povzbudit v neděli 16.10.2011 od 13:30

“Chci svýho miláška!“, říká nejen postava z filmu Pán prstenů, ale asi každý milovník cyklistiky, hned ráno po promnutí očí.
Drahým polovičkám, které s námi vydržely až do těchto dnů, je naprosto jasné, že v tu chvíli se poženeme oblékat, začneme měřit tlak, namažeme sebe i ty části kola, které po tom volají, zkrátka uděláme ještě pár rituálů, které nás posunou k jednomu cíli. Konečně už vyjet ven )
My jsme také vyjeli, ale nejprve autem, abychom záhy “po pár kilometrech“ zjistili, že se tretry spokojeně suší doma na radiátoru. Stane se. Jistě tak všichni, včetně rodiny uznají, že koupit nové tretry bylo naprostou nutností )
Rozhodnutí na jaký kopec pojedeme bylo velmi jednoduché. První a velmi zásadní důvod byl ten, že se pojede do míst kde neběhá moc srnek.
Právě při poslední cestě za jedním z našich krásných kopců, došlo k setkání s touto zvěří. Následný tlak nohy na brzdu a zledovatělá vozovka dokázali udělat naprosto ideální podmínky pro dvojté salto s jedním vrutem do pole ) Srnčí nebylo, zato hody zažili servismani.
Druhý důvod bylo pozvání na pořádnou zimní bajk pařbu. Aby to nevypadalo, že žijeme jen kolem, dobrým mokem, jídlem, zpěvem a další záležitostí která se může zdělit až po dvaadvacáté hodině, podotýkám že hlavní motivací bylo vidět George. Šíleného ridera, který závodí do vrchu. Protože je lenivý, tak do vrchu to dává jako autoveterán a z kopce jako blázen )
Vydali jsme se pokořit automobilovou trať Ecce Homo, která je ve Šternberku. Tohle město najdeme na úpatí Nízkého Jeseníku, šestnáct kilometrů od Olomouce.

Vzniklo z osady pod hradem stejného jména. Místních je skoro 14 500 průměrného věku 36,8 roku.
Cyklisty zde mají rádi, chtějí z nich mít dobré kamarády. A tak nám skládání našich bajků trvalo trochu déle než obvykle. Zdejší lid se totiž neostýchá a je-li někdo zvědav, zeptá se: „Kam vyrážíte?“
Na trať závodu Ecce Homo, který má už stoletou tradici.
Její název je dost originální. Překlad z latiny zní “Ejhle člověk“ Pojmenování je prý podle dvou sousoší Ježíše Krista. Jedno stojí pod kopcem a jedno na vrcholu stoupání. Původní význam Ecce Homo je biblický výrok Piláta u ukřižovaného Krista. Kopec má však více legend, jak ke svému názvu přišel. A jedna je lepší jak druhá.

Dojet vysoko a rychle, to není jen častá motivace cyklistů, ale i automobilových závodníků. Stejně jako oni, i my jsme se postavili na start, který je na okraji města při výjezdu směrem na Opavu na silnici č. I/46.
Nemusíte se bát, že by jste místo startu nenalezli. Poutače, ukazatele i cyklo šipky jsou na každém kroku a ukazují jedním směrem )
Začínáme ve výšce 302 m n.m. Průměrné stoupání “autaři“ klasifikují hodnotou 3,9 % a šířka trati je minimálně sedm metrů.
Rozhodně bych nad tímto číslem “neohrnoval“ nos, protože některá místa tratě si obzvlášť v zimě pěkně prožijete.
Přibližně na třetím kilometru se dostáváme do výšky 426 m n.m. a projíždíme nebezpečnou Sojkovu zatáčku, která je pojmenována po statečném a vynikajícím závodníkovy.
Od čtvrtého do pátého kilometru nás čeká Lipinský oblouk, to už se ale dostáváme do výšky 500 m n.m.
Po šestém kilometru stoupání nás čeká ještě Nová zatáčka a po 7,8 km jízdy do kopce,
ve výšce 609 m n.m. jsme v cíli.
Na jeho konci nebyly rozvášněné faninky, roztleskávačky a další roštěnky, ale pěkně ostrý vítr a sníh, který v okolí uzavíral vozovky. Možná, ale až zde pojedete vy, bude vše jinak )
Ecce Homo sice není žádný “obrovitý“ kopec, jehož výjezd by vzbuzoval obdiv a ovace, ale v těchto zimních dnech rozhodně zahřeje )

Základní údaje:

Délka:                      7,8 km
Průměrné stoupání:   3,9 %
Max. stoupání:          8,0 %
Pravděpodobné převody: 39/15 – 39/25
Doba výjezdu: v zimě delší, než v létě ).
Vhodné pro kola: silniční, crossová, horská /v zimě jen horská/
Nebezpečí defektu: jako na každé jiné vozovce v České republice
Hospoda: musíte k nim sjet opět do města, kde jich pár dobrých je )

Vítek Šoukal

Podzimní a zimní čas bývá většinou obdobím, kdy se velmi často zasníme a zavzpomínáme na sluncem zalité listnaté údolí, na parádní singletracky a skvělé švihy. Když z toho snu procitneme, uvidíme za oknem závěje sněhu, nebo rozježděnou břečku. A tak do ní můžeme vyrazit, a nebo ještě na chvíli přimhouřit oči a v duchu vyjet třeba na Šerák. Právě o Šeráku jsem před nějakou dobou psal pro cyklistický čtrnáctideník Cykloservis.

Den se dnem se sešel a jaro se nás konečně opět začalo ptát, co jsme dělali v ročním období, které v našich končinách k cyklistice zrovna hřejivé není.
To jsou ale… /pííííííííp/ otázky. “Co bychom dělali?“ Makali jsme na sobě!
Vždyť většina našich těl, obzvláště v dresech, zřetelně vypovídá o náležitém tréninku.
Jasnou jedničkou se stala v zimě soutěž: “O nejlepší čas na trati lednička – pohovka.“ Do našich srdcí a hlav se také vryl orienťák: “Kudy z kalby domů.“
Posilněni těmito tvrdými nároky na naše těla a po shlédnutí dvd jednoho bajkera z krajiny North Shore, jak v případě defektu jet po jednom kole, se jako pachatel, vracíme na místo činu.
Jeseníky jsou ráj nejen ochranářů, ale i bikerů. Západní hranice Chráněné krajinné oblasti je tvořena masívem Šerák. Mnozí nás sice po vyřčení slov: “Jedeme na Šerák“ nařkli, že opět míříme na zlatavý mok, ale opak byl pravdou.

Po překonání Červenohorského sedla, které máme už pokořeno, jedeme dále po silnici, která vede do Jeseníku. Ale až tam nedojedeme. Kousek za obcí Bělá pod Pradědem zastavujeme v Dolním Domašově, před restaurací U Cimbury. Ta se nachází u silnice po levé straně ve směru jízdy.
Na tomto místě máte už vyhráno. Nelze se již ztratit. Teoreticky. Ale je pravdou, že ani my jsme “nesešli“, natož “nesjeli“ z cesty k vysněnému vrchu Šerák, který se nachází v nadmořské výšce 1350 m n.m.
Vyjíždíme od zmiňované restaurace U Cimbury. Dýchání ve výšce 423 m n.m. je bezproblémové.
Začínáme nejprve po asfaltové silnici, která postupně přechází v penetraci, štěrkovou cestu a na konci jízdy vás čeká pořádný kamenitý stoupák. Zde už dech dochází.

Zabloudit skutečně není kde, držíte-li se pravidla, že cesta vpravo je vždy ta správná. Tedy, příznivci jisté politické strany budou mít z tohoto stoupání obzvláště velkou radost. Ostatní, nebudou-li souhlasit, se mohou ujistit pohledem na ukazatele pro běžkaře.
Výjezd je to velmi vydařený. Koupete se jak “ve svém potu“, tak v pramenech, které nejen lemují cestu.
Po 8,5 km jsme odměněni pohledem do překrásné jesenické krajiny. A také na chatu Šerák, kde se výborně najíte a napijete.
Cesta z kopce dolů, by měla být teoreticky rychlejší, nicméně připravte se na možnost defektu. Rychlou pomocí je pochopitelně nová duše, která ovšem ve svém sváru vzduch neudrží a tak lepíme. Popojedeme a máme další defekt. Jediný hřebík na této cestě a byl tam. A tak znovu lepíme.
A co se stane, když cholerik pumpuje kolo? Ano, ventilek…

Základní údaje:

Délka: 8,5 km
Průměrné stoupání: 7,0 %
Max. stoupání: 16,0 %
Pravděpodobné převody: vzhledem k terénu, co technika dovolí
Doba výjezdu: v/po zimě delší, než v létě ).
Vhodné pro kola: horská
Nebezpečí defektu: když má někdo “svůj den“, tak pro některé značné
Hospoda: Šerák )

Vítek Šoukal

O triumfu rozhodl v posledním závodě seriálu v nizozemském Hoogerheide. Tady obsadil druhou příčku za úřadujícím mistrem světa Nielsem Albertem. Na třetím místě dojel další Belgičan Kevin Pauwels. Zdeněk Štybar, který startoval poprvé v kariéře v trikotu vedoucího jezdce Světového poháru, se vřítil do závěrečného kola na úžasném prvním místě. Bohužel, Albert využil jeho podklouznutí a nástupem rozhodl.
Kateřina Hanušová-Nashová dojela v posledním závodu SP čtvrtá. Vyhrála domácí Marianne Vosová.

O Pohár vesnice Střeň, to je exhibiční cyklokrosový závod, jehož mediálním partnerem je CYKLOMANIA.com

Michale Frantíku, jak se to stalo? Proč padla volba právě na Katarinu Uhlárikovou?

Důvod je jednoduchý, na Slovensku patří k nejlepším cyklistům a po boku bratří Velitsů a ostříleného Jána Valacha, důstojně tuhle zemi reprezentuje v zahraničí.

A navíc, mezi námi.. ta trať bude díky její přítomnosti krásnější …

Je to příjemná kombinace mít na startu závodu úspěšnou a navíc pohlednou závodnici. Vždy to peloton obohatí.

V minulosti nám ve Střeni startovala Lada Kozlíková a Tereza Huříková. Musím přiznat, že všichni /obzvláště Terezkou /byly nadšeni. Terezka je prostě poklad české ženské cyklistiky, který by jsme si měli hýčkat.
Vloni jsme měli také na startu mladou a talentovanou českou reprezentatku Gabrielu Slámovou.
Pro letošní rok by jsme rádi přivítali, kromě těch co již ve Střeni pravidelně startují, právě i Katarinu Uhlárikovou. Mimochodem připravujeme ještě jedno malé překvapení. Ale raději to nebudu na báječném CYKLOMANIA.com zveřejňovat abych to nezakřiknul.

Nicméně se to čtenáři jistě jako první dozví na CYKLOMANIA.com  8-)  Cyklokros ve Střeni ale není jen o profících …

Jak jsem už říkal v minulosti, závodu ve Střeni se dá říci exibiční závod. Proto má v názvu cyklokros trochu jinak…a kluci profesionálové toto moto naplňují na 100%
Jsou úžasní a diváci se těmito hvězdami, kteří jsou super kamarádi a lidi, náramně baví. Bez těchto závoďáků a dobrých lidí by tento závod nemohl ani odstartovat.
Chceme, aby si ho užili i ženy, děvčata a proto máme snahu přivést na start i tohle pokolení. Určitě ale kromě mužů a žen na startu uvidíte i malé děti, kterým také věnujeme velkou pozornost.
Na závěr bych rád poděkoval všem, co nás podporují. Sponzorům, lidem ve Střeni, kteří se podílí na organizaci tohoto závodu a CYKLOMANIA.com

Už teď se můžete mrknout do naší fotogalerie jak vypadal loňský cyklokros ve Střeni.
Michalovi Frantíkovi a jeho teamu přejeme stále tolik energie, chuti a zapálení pro cyklistiku.

Další informace najdete také na : stren-cyklokros.cz

Vítek Šoukal

Belgický jezdec Sven Nijs se stal vítězem i posledního cyklokrosového závodu seriálu Superprestige.

Triumfem v belgickém Vorselaaru si navíc upevnil i první místo v celkovém pořadí.

Belgičan vyhrál Superprestge už popáté. Předtím se v této soutěži dařilo jeho krajanovi Nielsu Albertovi. Ten dojel na stříbrné pozici, ani to mu však nestačilo k tomu, aby se v konečném pořadí dostal do první pětky. Posledního boje seriálu se nezúčastnil český cyklokrosař Zdeněk Štybar. V tabulce celkového pořadí tak sedí na osmém místě.

Výsledky z Vorselaaru:

1. Nijs (Belg.) 57:23
2. Albert (Belg.) -8
3. Vervecken (Belg.) -25
4. Pauwels (Belg.) -25
5. Vantornout (Belg.) -31

Celkové výsledky:

1. Nijs (Belg) 114 bodů
2. Vantornout (Belg.) 104 body
3. Wellens (Belg.) 96 bodů
4. Pauwels (Belg.) 83 body
5. Al (Niz.) 66 bodů
.
.
8. Štybar (ČR) 46 bodů

Marek Vrlák

Jednadvacetiletá cyklokrosařka porazila o 14 let starší Hanku Kupfernagelovou z Německa.

Bronz patří Američance Katherine Comptonové. Českým závodnicím se nedařilo vůbec. Jana Kyptová dojela do cíle až jako dvaatřicátá a Pavla Havlíková nedojela vůbec.

Havlíkové se přitom zpočátku docela dařilo a do terénu na šest okruhů vjížděla jako třetí. Postupně se ale dostala až do třetí desítky. Dvě kola před cílem navíc přišla nepříjemná situace. Praskl jí rám a musela skončit. Smůla se lepila na paty, nebo spíš na kola, také Kyptové. Ta spadla poté co před ní skončila na zemi francouzská cyklokrosařka Triquetová-Claiudeová.

Vosová tak svojí obrovskou sbírku medailí opět o něco rozšířila. Na kontě má třeba zlato z roku 2006 nebo stříbro z loňska. Nizozemka má doma dokonce i trofej ze silničního šampionátu. Druhé místo pro Němku Kupfernagelovou je už devátým oceněním z různých mistovství z celkových deseti bojů.

Marek Vrlák

Nejlepším cyklokrosařem na šampionátu v nizozemském Hoogerheide byl belgický jezdec Niels Albert.

Špatně nedopadl ani český závodník Zdeněk Štybar.

Tomu se podařilo obhájit loňské stříbro. Ze svého výkonu ale moc nadšený nebyl.

Vítěz Niels zopakoval své umístění z loňského závodu jezdců do 23 let a rovněž z juniorské soutěže z roku 2004.

Belgie ale bere i třetí místo. To si z Hoogerheide veze Sven Nijs, který také zopakoval své umístění z loňska.

Z českých cyklokrosařů se kromě Štybara nedařilo nikomu. Petr Dlask obsadil 17. místo. O příčku dál je Kamil Ausbuher a Radomíř Šimůnek si do cíle dojel až pro 26. místo. Šimůnek se o lepší umístění připravil už v prvním okruhu. Podařilo se mu vytrhnou nohu z pedálu a pškodil si tak přední kolo.

Naštvaný byl i Dlask, kvůli svému zaváhání během prvního kola. „Vznikla přede mnou díra, mě se už nepodařilo soupeře dojet. Zůstal jsem ve druhé skupině a pak se soustředil jenom na závěrečný spurt,“ řekl Petr Dlask.

Marek Vrlák

Blátivá trať nejlépe sedla Erwinu Verveckenovi z Belgie.

Třetí dojel další belgický závodník Sven Nijs, který si už před závěrečným devátým dílem zajistil celkový triumf ve Světovém poháru.

Třetí místo obsadil Petr Dlask rovněž jezdec týmu Fidea.

Na pátém místě skončil Martin Bína z Budvaru Tábor. Toto umístění mu ale v konečném hodnocení vyneslo prvenství v osmidílném seriálu Českého poháru.
Příznivec a kamarád Cyklomania.com Zdeněk Mlynář jezdící za Max Cursor dojel na místě sedmém. Gratulujeme.

Po jasném vítězství v Diegemu a Loenhoutu a druhém místě na trati v Ballu, si v Tervuerenu v závodě druhé kategorie UCI, dojel pro třetí místo. Triumf bral Belgičan Niels Albert a sříbrná příčka patří Italovi Enrike Franzoiemu.

Albert přitom vybojoval už šesté vítězství v sezoně. Naopak další Belgičan a lídr světového žebříčku Sven Nijs, dorazil do cíle až na desátém místě.

Cyklokrosový závod II. Kategorie UCI v Tervuerenu výsledky Elite:

1. Albert (Belg.) 1:00:15
2. Franzoi (It.) – 21
3. Štybar (ČR) – 32
4. Pauwels (Belg.) – 32
5. S. Vanthourenhout (Belg.) – 32
6. Vervecken (Belg.) – 47

11. Zlámalík (ČR) – 49
Šimůnek (ČR) nedokončil

Marek Vrlák

Zdeňkovi jen o vlásek unikl vítěz Sven Nijs. Ten vede i průběžné hodnocení.

Čtvrtý závod seriálu GVA v Essenu přinesl dramatické okamžiky a výborné výkony všech jezdců.

Dobře si vedli také Radomír Šimůnek, který dojel na 12. místě a Petr Dlask na 17. místě.

Tuto část zcela ovládli belgičtí jezdci. Berou všech pět nejvyšších pozic. Tu první podle očekávání vybojoval Sven Nijs, díky čemuž si upevnil vedoucí postavení v průběžném pořadí.

Štybar přitom bojoval velmi statečně. Už od začátku závodu se držel vpředu a ve třetím kole už byl dokonce v čele s vítězným Belgičanem. V posledním okruhu ale jeho tempu nestačil a zvolnil. Díky šestému místu spadl v průběžném pořadí Světového poháru z druhého na třetí místo.

Tato trať ale pro Štybara není to pravé ořechové. Už loni skončil v Igorre až na šestnáctém místě.

Výsledky:

1. Nijs (Belg.) 1:06:36
2. Klaas Vantornout (Belg.) – 16
3. Vervecken (Belg.) – 27
4. Wellens (Belg.) – 36
5. Pauwels (Belg.) – 1:10
6. Štybar (ČR) – 1:37
7. Al (Niz.) – 1:39
8. Mourey (Fr.) – 2:12
9. De Knegt (Niz.) – 2:21

10. S. Vanthourenhout (Belg.) – 2:54

__________________________________________________

11. Šimůnek (ČR) – 3:20

14. Dlask (ČR) – 3:50

17. Bína (ČR) – 4:22

20. Zlámalík (ČR) – 5:40

32. Kyzivát (ČR) – 2 kola

Aushuber (ČR) – nedokončil

Marek Vrlák

A tak se na něj sjeli i závodníci z našich luhů a hájů. A vedli si parádně!
V sobotu ráno závodníky potěšila pěkná a náročná trať, která byla jen místy mírně blátivá.

Elitu mužů vyhrál Zdeněk Mlynář z MAXCURSORU, v elitě žen si vedla dobře Lucka Nováková z SK Jiří Team Ostrava, když si dojela pro stříbrnou medaili. Juniorské zlato bral Matěj Lasák – TJ Sundance Opava. Ze stejného teamu vybojoval zlato v kadetech Petr Hampl.

Vítek Šoukal

Cyklokrosař Zdeněk Štybar vybojoval už podruhé v sezoně medaili na Světovém poháru.

V belgickém městě Koksijde obsadil bronzovou příčku. Lepší byl už jen domácí borec Erwin Vervecken, který skončil na prvním místě a stříbrný Sven Nijs, oba z Belgie. Ten se navíc posunul do vedení v průběžném pořadí. Štybar je druhý.

Vicemistr světa z Trevisa, se tak stal jediným borcem, který se dokázal dostat mezi Belgičany. Na start čtvrtého dílu Světového poháru se ale nepostavil doposud vedoucí jezdec Niels Albert, kvůli zranění.

Dnes se však oproti minulým ročníkům závodu dařilo i ostatním Čechům. Hned po startu byli ve vedoucí osmičlenné skupině kromě Štybara i Radomír Šimůnek, Martin Bína a Petr Dlask. Jako první nestačil na tempo vedoucí skupinky Bína. Pak rezignoval Dlask a nakonec i Šimůnek.

Dlaskovi nakonec patří příčka s číslem 9 a Šimůnkovi 12. místo. Bína je až jednadvacátý. Vervecen si triumf z domácího prostředí odnesl už pošesté.

Český cyklokrosař už kromě tohoto závodu, vybojoval medailovou pozici také v Táboře, kde skončil na druhém místě.

Marek Vrlák