V článku „Jak jsem zase prožil Vánoce, vzpomínka na Radese“ …. jsem vzpomínal na parádního kámoše. V archivu svých textů jsem našel ještě naši loňskou cestu na Bagr. Projeďte si také trasu v okolí Mohelnice na šumpersku. Co mě tedy loni rozesmálo….

Modrá obloha, sluníčko, tak vypadal dnešní 8.červenec 2007. Potěšující bylo, že v Šumperku byl kámoš Rades. O některých jízdách s ním tady ještě napíšu, jinak jedna báječná zimní cesta s ním je popsána tady na stránkách.

Když někdy pojedete s Radesem, který je mimo jiné profesionální voják, tak se připravte na parádní akce. Sjezd nejhorších terénů vhodných pro horská kola na silničce, hledání správné cesty v lesích, které jsou velmi vzdáleny od místa, kam jsme původně měli jet, krátké odpolední švihy, které končí kolem dvaadvacáté hodiny atd. Na závěr vás vždy buď bude honit pes, nebo pojedete proti větru dosahujícího síly vichřice.

S Radesem jsme dnes vyjeli na silničkách s tím, že dáme rychlejší šedesátku /prosím neplést s čekatelkami na důchod, jedná se skutečně o kilometry/.

Začátek byl podobný včerejšku, jen s tím rozdílem že jsme jeli dva a bylo nádherné počasí. Od začátku panovalo ostřejší tempo, přece jen jsme spolu dlouho nejeli a tak je třeba ukázat nenápadně kolegovi, že stále to jezdí a nohy udrží tempo.

Při takové řekl bych až oddechově romantické projížďce /přece nikdo z nás nepřizná, že by rád zpomalil/ kdy tep attackoval 180 za minutu a čísílka na tachometru ukazovala rychlost něco přes čtyřicet, přes pot na brýlích vidět dál nebylo… sme projeli přes Leštinu, Hrabovou a Třeštinu až k Mohelnici.

Moravičanské jezero, tvrdí mapy… jinak řečeno „Bagr“ nás nejen že zpomalil, ale dokonce zastavil. Obrovská vodní plocha která se rozkládá u Mohelnice a Moravičan.

Nemuseli jsme si nic moc říkat, přece jen víme po těch letech, co od sebe můžeme čekat a už sme kličkovali mezi stromy a pořádnými kalužemi v písčité půdě. V ten moment bylo jasné, že dnes suší nezůstaneme ani chvíli.

Voda měla příjemných snad 15 stupňů celsia, Rades sice tvrdil že 16 a půl ale moc mu to teda nevěřím. Po šoku z teplotního rozdílu vzduchu a vody následoval pokus zahřát se pár tempy ve vodě. Zatímco Rades zvolil styl motýlek, já nejprve u břehu rafinovanou čubičku, násle­dovala prsa, záda a zakončil jsem to vymazleným jednou lomenným vyvrženým vorvaněm. Po tomto parádním osvěžení a troše štiplavých mravenců v dresech, a písku v botách sme vyrazili zpět stejnou trasou směr Šumperk.

Závěr patřil rozboru začátku Tour de France, co dělají další bajkeři a silničáři u nás, jaký byly závody, kam se chystáme na start, komu to už nejezdí, komu to nějak moc jezdí, no témat hodně, ale času málo, takže už letím do hospůdky U Pomněnky, tam to probereme detailněji.

Cesta je dlouhá přibližně 60 kiláků. Vítek Šoukal